Transformace, to je síla!

Nemohu to jako muž znát, ale přirovnal bych transformaci k porodu. Navíc ten transformační proces zažívám ve více oblastech svého života.

Můj život jako by se skládal ze dvou fází, na které je rozdělen. Radost a starost. Radost si užívám především ve volném čase, s blízkými a v přírodě.

Starosti řeším v práci. Je to sice náročné, ale začíná to být víc osvobozující. Jsem nakopáván a díky tomu víc přemýšlím a hledám cesty, jak se v té transformaci orientovat a jak ji zvládat. Tak mám nějaké vize a plány, které se snažím nějak naplňovat.

Týkají se jak práce, tak volného času. Prostě je to můj život. Pokouším se transformovat práci tak, aby mě moc nedusila a mohl ji částečně opustit a zjednodušit to sobě i kolegyním. A z druhé strany hledám cesty a přemýšlím o tom, jak se živit tím, co mě baví?

Proto jsem vyšel ven s knihou. Je už napsaná a učí mě trpělivosti, protože stále čekám, tak doufám, že se dočkám a budu příjemně překvapen, jak z kreseb, tak z předmluvy a posléze i tiskem a grafikou. Jen si říkám, zda kniha od "mimoně" najde dostatek "čtenářských mimoňů", aby se třeba zaplatila (nutné to není vydávám si ji pro radost) a zda se na to dají navázat nějaké akce, typu přednášky a čtení. Zda to může být cesta i částečné obživy.

Mohl bych si obnovit živnost, ponechat ještě tři roky částečný úvazek. Ale to jsou mé plány, které budu upravovat podle toho, co mi ten život přinese. Chci nejprve vyřešit transformaci a stabilizaci družstva, abych mohl odcházet s klidným svědomím, že jsem pro to udělal vše, co bylo v mých silách a možnostech. Jak se to reálně povede, nezávisí jen na mně.

A pak už svobodně jít cestou své duše a uvidíme, co mi život přinese. Přináší mi dobré ovoce, nejen doslovně to na zahrádce vypěstované, ale i ve vztazích v rodině, nová role dědečka, návštěva míst a událostí, které posilují duši.

Občas je to ovoce trochu trpké v tom pracovním prostoru, přece jen byrokracie, matrix a nevědomí lidé, moc radosti nepřinášejí. Ale jsou důležité k tomu nakopnutí, zpracování svých vlastních stínů a odhodlání s tím něco udělat, abych už měl pokoj.

Nebo to zase je a bude jinak? To se časem dozvím a s odstupem času i zhodnotím.