Život je o hledání rovnováhy mezi individuálními potřebami jedince a potřebou kolektivu. Přičemž ten nejmenší kolektiv je rodina, tedy nejbližší lidé. Pokud žijete v páru je to partner, vaše děti (a jejich děti), vaši i partnerovi příbuzní. Užší a širší rodina.
Lidská bytost hodná toho jména by měla preferovat lidství a postavit ho na roveň božství. Pak si lidství bude vážit a bude ho i chránit.
Nebo vědou i vírou? Vše je otázka míry, hlavně u vědy a víry. To vše souvisí s poznáním, zkušenostmi a úrovní vědomí.
Mám v životě trochu chaos. Jak by ho člověk neměl v tomto transformačním období, kdy projít chaosem je podmínkou oné změny a nového uspořádání. Vím to, nebo aspoň tomu věřím, jen je to prostě náročné a možná mi chybí síla k větší trpělivosti a pokoře.
Člověk je obojím zároveň, jak lidskou bytostí, tak i občanem. Prvotní je lidská bytost, která se vyvíjí od narození, zároveň nově narozená lidská bytost obdrží rodný list a tímto se stává občanem státu. Nějaký čas jsou občanská práva a povinnosti přeneseny na rodiče, pak již je zpracováván sám malý občánek.
Podívej se do zrcadla a tam ho najdeš. Možná na to nevypadá, možná mu až tak úplně nedůvěřuješ a máš s ním špatné zkušenosti. Prožil jsi s ním trápení a traumata.
Na Svobodném universu jsem si poslechl rozhovor s Václavem Cílkem. Doporučuji, co mi opravdu utkvělo, že pojmenoval lidi 2D a 3D. Bylo to v tom smyslu, že lidé pracující v kanceláři s počítačem nemají ten třetí rozměr. Vlastně to mají v těch svých dvou rozměrech jednodušší, rozhodují od stolu, párkrát "kliknou" a mají vyřešeno.
Tento blog je upřímný, bez autocenzury. Před pár lety mi na jednom kursu změřili svalovým testem úroveň vědomí, díky tomu jsem se dozvěděl o americkém psychiatru Davidu R. Hawkinsovi a zakoupil jeho knihu.