Když umístím fotopast pod ptačí budku, očekávám obvyklé ptáčky, kteří se objeví vždy. Jsou to většinou sýkorky a šplhavci brhlík a strakapoud. Ani teď tomu nebylo jinak. Srnky asi chodily jinde, nebo daleko od čočky, žádné překvapení ani denní, ani noční se nekonalo.
Tak jsme nechali pokácet stromky kousek od chaty. Proč? Když máme stromy rádi. Totiž dva stromky mohli být nebezpečné. Jeden při nějakém větru a ulomení větve mohl zničit naši "garáž", tedy boudu, kde máme sklad dřeva a také skládek náčiní.
O koho jde? O srnky, které nás navštěvují. Resp. navštěvují naše pozemky, louky, květiny. A vybírají si. My většinou poznáme jejich stopy.
Letos se v našem jezírku urodily vážky. Člověk by to normálně nepoznal, ale když pak v létě vidíte na rostlinách larvy v množství větším než malém a jste svědkem přeměny, kdy se z larvy vyklube vážka, máte jasno.
Fotopast tentokrát nalákala brhlíka a žlunu. Žluna je tedy jen na jednom záběru, ale je tam fantasticky. Brhlík se předváděl.
Nejsem zapřisáhlý "boso-chodec", po městě bych si netroufl, po ulici a asfaltu by mě to ani nebavilo. A vůbec bych nešel bos do nějakého nákupního centra a nechodil bos v zimě.
Tak jsem opět vyzkoušel fotopast a setkal jsem se s dílčím úspěchem. Fotky nejlíp dokumentují, jak rychle vyrostla tráva a jak vítr, který tou trávou pohybuje, seká jednu fotku za druhou.
Někdy se snažíte marně. Ten právě uplynulý víkend byl o marné snaze. V pátek objevila kolegyně vypadlého ptáčka (sýkorku) z hnízda na parapetu. Žil. Tak jsme mu udělali vlastní hnízdo, krabičku vystlanou mechem jsme umístili na parapet pod hnízdo.
Část louky necháváme neposečenou. Je tam luční pastva pro včely, čmeláky a motýly, část seču kosou. V naší vysoké trávě, jak jsem zjistil, se skrývá kachna s káčátky. Viděl jsem je plavat po jezírku, pak vylezly a schovaly se v trávě. Nejspíš tam mají hnízdo.
Ale důvěřuje i ona mně? Chci, aby mi důvěřovala a snažím se chovat k ní ohleduplně, ale jsem jen člověk, který má rád určité své pohodlí.