Příroda je čarokrásná

A umí zázraky, divy. Zasadíte semínko a ono vám vyroste. Dokážete v ní vnímat ticho, dokážete se v ní zastavit, vypnout šrotování mysli a v tom tichu v přírodě uslyšíte její zvuky.

Je to šumění lesa, zpěv ptáků, bzučení včel, ale jsou to i krásné pohledy na kvetoucí rostliny, které začínají ve sněhu, přes celé jaro a léto stále něco kvete a končí to někdy v listopadu. V podstatě jsem vypozoroval, že jediné dva měsíce, kdy nic nekvete, jsou prosinec a leden.

A ani to není tak úplně pravda. Nevím, čím to je (asi tou klimatickou změnou), ale sedmikrásky (chudobky) vidím rozkvetlé snad po celý rok, pokud nejsou zrovna krátce pod sněhem. Rostliny mají jednu výhodu, nikam vám neutečou, takže si jejich krásu můžete vyfotit.

Pak jsou tu setkání s živočichy, některá jen letmá a chvilková, některá delší. Většinou se jen zastavím, dívám a obdivuji, pokud mi živočichové dovolí strávit s nimi delší čas než jen mihnutí v okamžiku. Více času se dá pozorovat opylovače jako čmeláky, včely a motýly při své práci na květech, nebo třeba, když narazíte na cestě na slepýše, toho se vám povede třeba vyfotit mobilem.

Ono vůbec chodit bos v trávě, hrabat se v zemi třeba při pletí záhonů, setí či sázení, pít přírodní vodu ze studánky, nebo aspoň z podzemního vrtu, brouzdat se potokem či plavat v přírodě, to všechno se mnou bytostně ladí.

Proto z toho mám radost a hodně si to užívám. Navíc teď nastal ten pravý čas.