Rozpolcenost
Jsem celistvá lidská bytost, což vím. Všechno, co dělám, co si myslím, co říkám a to, co se mi v životě děje ke mně patří a má to všechno nějaký význam.
Jsem celistvá lidská bytost, což vím. Všechno, co dělám, co si myslím, co říkám a to, co se mi v životě děje ke mně patří a má to všechno nějaký význam.
Jsem jiný. A vím to. Také vím, že se to mnoha lidem nelíbí. Nakonec vím, že se to lidem špatně vysvětluje a že to nechápou. Myslím si, že s tím nejvíc souvisí úrovně vědomí, kdy tím, čím je člověk výš, má větší nadhled, který ovšem pro ty, co jsou níž znamená lhostejnost a nekonání.
Asi si to zažil na vlastní kůži každý. A poslední dobou se to ještě víc vyhrotilo. Lidé se spolu o některých tématech nechtějí ani bavit, aby si nevjeli do vlasů, jeden druhého zbytečně neuráželi. V dnešní hyperkorektní době stačí malá, v podstatě nevinná ironická poznámka a už jste ten zlej a hnusnej.
Jeli jsme se ženou do O2 Arény na Mejdan s Impulsem. Když jsme věděli, že tam bude hrát Olympic, Lucie Vondráčková, MIG 21 a Chinaski, žena se mě zeptala, zda bychom jeli. Tak jsem souhlasil, protože tu hudbu poslouchám. Když už jsme měli lístky koupené byl odtajněn Mirai a po něm Richard Krajčo, což nás oba potěšilo.
Když ptáčka lapají, hezky mu zpívají, říká staré přísloví. Před léty jsem se nechal zlákat a založil si webové stránky (2017) na webnode.cz.
Web vznikl díky místní skupince lidí, kteří se cítili tak nějak hloupě v době Covidu, protože se stali občany druhé kategorie.
Buddha učil, že utrpení nevzniká z toho, co se nám děje, ale z toho, čeho se držíme. Nelpím na penězích, na své práci a na funkci. Jenže jednoduše odejít (dát výpověď) jako v nějaké firmě, nemohu.
Konečně jsem se dostal na místo, kde dezolát neznamená ponížení, kde je to především obyčejný (kdysi normální) člověk. Oplývající lidskostí a sounáležitostí. Lidé různých profesí, postavení, zručnosti a inteligence, když se takto propojí, mohou opravdu stvořit velké dílo.
Kdybych do komunálu volil "stranicky", asi bych si toho nevšiml. Ale protože mám rád tzv. "panašování", tj. výběr lidí napříč stranami, tak jsem si všiml. Čeho?
Skončil jsem na Facebooku, který jsem stejně neuměl moc využívat a používat. Měl jsem placené tři weby na webnode.cz. S jedním z nich končím. Nechal jsem propadnout doménu a v polovině října mi končí služby.
Bizár? Ne, není. Je to jen titulek Seznam zpráv a po rozkliknutí se objeví článek, konstatující, že kaviár zlevňuje.
Mě celkem udivuje, kolik lidí známých z mého okolí je vysazeno na peníze. Největší zklamání zpravidla zažiju u těch, u kterých bych to nečekal. Nejde o peníze, vždy jde o princip a spravedlnost, možná spíš o zažranou závist a rovnostářství.