Po několika měsících jsem si na mobilu otevřel Facebook. A hle, vykouklo na mě něco od bráchy, ale vůbec jsem to nestačil ani zahlédnout, protože hned mě mobil přikryla obrazovka s nabídkou Facebooku, zda chci bez reklam za poplatek, nebo tak jak dosud s cílenou reklamou (ha ha ha kam chtějí zacílit reklamu, když tam skoro vůbec nejsem?)
Je těžké, když nemůžete nic dělat, protože musíte čekat. Bez toho, aniž by něco udělal či dokončil někdo druhý, vy se prostě nepohnete z místa.
Prodej knih se zatím moc nedaří. To, co jsem si myslel, že mi pomůže to nějak rozběhnout, nepomohlo. Spolehnout se budu muset na sebe, ne na někoho jiného.
To bych chtěl. A občas se vydaří. O radosti z dnešní pomalu končící soboty napíšu rád. Dopoledne jsme byli na tradiční Cestě pohádkovým lesem, pořádané místním Sokolem, tentokrát věnovaný čarodějům a čarodějnicím.
Důvod mého odmlčení byl ten, že jsem se na pozvání svého bratra mohl týden dívat doslova jako tele na vrata na zajímavou přírodu a kouzelnou krajinu na Azorských ostrovech.
Víkendy mám rád, užívám si v nich volno, čerpám energii. Hodně víkendů trávíme na chatě, staráme se o zahradu, občas hlídáme vnoučata, scházíme se v rámci rodiny.
Přemýšlím, co to znamená? A co bych měl vlastně dělat? Můžu si něco takového vůbec dovolit? Chápu to správně? Myslím si, že bych měl žít hodně v přítomnosti a nebýt moc v odporu.
V práci máme období reklamací vyúčtování, což někdy znamená obrnit se trpělivostí a vysvětlovat to, co lidi úplně nechápou.
Podařilo se mi udělat chybu. Jak? Jednoduše a lidsky. Dostal jsem telefonické upozornění, že na jednom domě nepoteče druhý den teplá voda kvůli pracím ve výměníku.
Apríl je česky duben a na 1. dubna připadá ještě svátek vtipálků, den kanadských žertíků. Den, kdy člověk může být napálen, den, který je dobré si užít. Vychází na středu. Dokonce na škaredou středu. Následující zelený čtvrtek je úplněk a pak hned Velký pátek. Máme tu Velikonoce, které připadají na neděli po prvním úplňku po jarní rovnodennosti,...
Už je to dávno. Viděl jsem v televizi nějaký dokument o bratrech Nedvědech, moc si toho nepamatuju, ale ten závěr byl opravdu impozantní. Honza Nedvěd tam vzpomněl, že v nějaké zemi pustili v televizi záběry na oheň (nebo to byl dokonce nějaký samostatný program?), že by to bylo dobré zkusit i tady.
Žiju v kraji, zvaném Středočeský, je to ten prstenec kolem Prahy bez svého krajského města, neb svůj krajský úřad má v Praze, která je ale jiným krajem.