Rád bych byl, ale už to vidím více pesimističtěji. Konzum, mamon a strach o peníze, strach o práci, strach ze smrti, to je v lidech zkrátka zažraný a ve své blízkosti to vidím a neumím s tím nic udělat.
Kdo? Spíš co. Můj už několik měsíců mrtvý účet na sociální síti Facebook. Na mobilu mi to nešlo. Na počítači jsem se zase nemohl na Facebook dostat zadáním emailu, až když jsem zadal telefon a heslo, konečně se mi na PC otevřel a já se postupně proklikal až k definitivnímu odstranění čili pohřbení.
Mám nyní divný vztah se svým mladším bratrem. Z původní rodiny jsme si zbyli už jen my dva. Ale každý máme svou rodinu, já jako starší mám i vnoučata.
Zatímco je mi celkem přáno v oblasti práce, kde se záměry a plány jaksi naplňují, aniž bych nějak tlačil na pilu, u mé knihy, to tak nejde.
Ale kde? V mém případě je to takové zvláštní. Taková rozpolcenost. Žiju v městečku v Dolním Pojizeří, kam jsem se přistěhoval před více jak 30 lety. Šel jsem za prací s bytem. Zaplatil jsem požadovanou částku za byt, dostal klíče, nastěhovali jsme se a následně nám zrušili úsek, kde jsem pracoval.
Tak úplně ne, ale bude mi určitě líp na chatě, v přírodě, bez nadměrné digitalizace a nadměrného výskytu bio-robotů.
…. Ale někdy to nejde. Třeba bolest paty je skutečná a při chůzi prostě ta pata bolí. Může to být ostruha? Může. Také se mi točí hlava. Může to být z alkoholu, kterému moc nedávám, ale občas si dám? Může, ale také nemusí.
Oblíbenou Cimrmanovskou hlášku využívám vždy, když se něco musí udělat jinak, než se původně plánovalo. Obvykle přichází na řadu, když do toho hodí vidle tzv. nepředvídaná okolnost. Poslední dobou mám za sebou dvě využití varianty brod.
V dobách svobodných tu existoval časopis Sory PrDeL, kde to zdánlivě sprosté slovo bylo zkratkou Pravá Demokratická Legrace. Časopis vycházel měsíčně, byl normálně na stáncích a vydával ho na vlastní újmu pan Fidelis Schlée.
Po několika měsících jsem si na mobilu otevřel Facebook. A hle, vykouklo na mě něco od bráchy, ale vůbec jsem to nestačil ani zahlédnout, protože hned mě mobil přikryla obrazovka s nabídkou Facebooku, zda chci bez reklam za poplatek, nebo tak jak dosud s cílenou reklamou (ha ha ha kam chtějí zacílit reklamu, když tam skoro vůbec nejsem?)
Je těžké, když nemůžete nic dělat, protože musíte čekat. Bez toho, aniž by něco udělal či dokončil někdo druhý, vy se prostě nepohnete z místa.
Prodej knih se zatím moc nedaří. To, co jsem si myslel, že mi pomůže to nějak rozběhnout, nepomohlo. Spolehnout se budu muset na sebe, ne na někoho jiného.