Co s knihami?

Prodej knih se zatím moc nedaří. To, co jsem si myslel, že mi pomůže to nějak rozběhnout, nepomohlo. Spolehnout se budu muset na sebe, ne na někoho jiného.

Myslel jsem si, že to někoho zaujme natolik, že mou knihu bude doporučovat, dost knih jsem v tomto ohledu rozdal, ale nějak se to neposunulo. Nikam mě neposunul ani Facebook, na který jsem kvůli knize znovu vstoupil a nechal se jím akorát natolik otrávit, že už tam vůbec nechodím. Mám "mrtvý" profil jen díky tomu, že to neumím zrušit, resp. když jsem se o to pokusil, tak mi to nešlo.

Nějak jsem se (především z té virtuální) společnosti vyřadil, socky nejedu, WA jen rodinný, emailů také málo, telefon spíš hluchý. Pravda, nevadí mi to. Úplně jsem se nevrátil do společnosti (po Covidu) ani fyzicky. Jasně, chodím hrát pinec, účastním se pohádkového lesa, pracovních schůzek a jednání, rodinných návštěv. Cestu zpět do společnosti si nechávám otevřenou, vracím se k ochráncům přírody. Ale jde to pomaleji, než bych čekal. Hlavně se mi nehodí moc termíny akcí. Víkendy mi zabere práce na zahradě nebo chatě a také vnoučátkům věnujeme svůj čas.

Takže čas na akce s knihou a svými přednáškami ani nemám. Život mě k tomu zatím nepouští. Po čase mám starosti v práci, a dokonce i v dlouhodobém vztahu. Jsou věci, které je třeba řešit přednostně, nezavírat před tím oči a nějak se s tím vypořádat.

Kniha vydrží, oslovení pouze emailem moc nefunguje a zdá se, že ani osobní setkání a předání knih zdarma moc nepomáhá. Knih mi zbývá stále dost, takže případný zájem nemám problém uspokojit. Na prodeji se mi vrátily skoro dvě třetiny nákladů a nevím, kdy (a zda) bude stav vyrovnaný a jak se mi ztenčí zásoby knih. Už to nemám v krabicích, ale narovnané v jednom regále.

Potřeboval bych organizátora akcí, na nichž bych přednášel a předčítal. Jenže kde takového člověka najít? Asi budu muset být trpělivý, když jsem věci pustil, začalo mi to být jedno, život mi vždy někoho přihrál. To se mi dařilo nejvíc v práci, ať už to byly výtahy, noví předsedové SVJ, noví jiní řemeslníci, noví kamarádi a známí.

Před sebou neuteču, vždy mě to dožene. Už jsem si myslel, že už jsem k sobě pravdivý, upřímný, ale asi to ještě tak úplně pravda není. Byť jsem se v tomhle ohledu hodně zlepšil. Život mě trénuje v trpělivosti a pokoře, a ještě mě nutí k odhodlání, k narušení mé komfortní zóny a jejímu překonávání.

Naštěstí mám své psaní, abych se z toho vypsal, aby se mi ulevilo, aby přišel nějaký nápad, jak to řešit, co zkusit. Tím, že to publikuji na svých blozích a webech, to současně sdílím, i když většinou nevím ani s kým, kdo to čte, co z toho čte, co sleduje. Něco málo řeknou statistiky, u Blogosvěta i diskuse, občas někdo napíše email, ale moc v kontaktu se svými čtenáři nejsem.

Možná ten virtuální svět ovládne umělá inteligence, která sice lidskou tvořivost (asi) nenahradí, ale může z mnoha internetových a virtuálních záležitostí pomalu vymizet tvořivé lidi, nicméně rýč, hrábě či kosu v mých rukou mi nevezme.