filozofie

Existují různé cesty, dá se mluvit o cestě životem, o cestách a rozcestích, o cestě společnosti. Tou nejdůležitější cestou je však cesta k sobě.

Tak to bývalo i v dávných dobách. Lidé moudří, duchaplní a laskaví, kterým také říkáme osvícení, nejsou mediálně nasvíceni, což znamená, že nejsou propagováni.

Svoji negaci vidím kupodivu pozitivně. Tak si to shrňme. Mým krédem je kouzelné slůvko "nemusím". Začíná záporkou ne, je tedy z jazykového hlediska vyjádřením negativity, a přitom je tak pozitivní.

Mám ten dojem. Určitě z médií a též i ze svého života. Říkám si, zda může pyšný člověk zmoudřet? Ale jo, někomu se to stane, zkrátka ho něco trkne, on si něco uvědomí a začne pracovat na své změně.

Ale běžel okolo mě. To zas jo. Jako malé dítě jsem se samozřejmě na Ježíška těšil. To se s tím Adventem ještě tolik neblblo, to byl téměř ilegální.

Život je o hledání rovnováhy mezi individuálními potřebami jedince a potřebou kolektivu. Přičemž ten nejmenší kolektiv je rodina, tedy nejbližší lidé. Pokud žijete v páru je to partner, vaše děti (a jejich děti), vaši i partnerovi příbuzní. Užší a širší rodina.

Lidská bytost hodná toho jména by měla preferovat lidství a postavit ho na roveň božství. Pak si lidství bude vážit a bude ho i chránit.

Nebo vědou i vírou? Vše je otázka míry, hlavně u vědy a víry. To vše souvisí s poznáním, zkušenostmi a úrovní vědomí.