Žít a působit lokálně

Ale kde? V mém případě je to takové zvláštní. Taková rozpolcenost. Žiju v městečku v Dolním Pojizeří, kam jsem se přistěhoval před více jak 30 lety. Šel jsem za prací s bytem. Zaplatil jsem požadovanou částku za byt, dostal klíče, nastěhovali jsme se a následně nám zrušili úsek, kde jsem pracoval.

Sice jsem vyhozen nebyl, ale náhradní pozice se týkala spíše strojírenství než chemie, šéf byl silný kuřák, což v malém prostoru bylo dost tristní. Takže jsem to dlouho nevydržel a odešel do zemědělské laboratoře poblíž Čelákovic. Za prací jsem pak dlouhá léta dojížděl do Prahy a pár let i do Čelákovic, ale posledních osm let pracuji opět v místě. Tentokrát úplně mimo svůj původní obor.

Do práce teď chodím pěšky. Jako přistěhovalec jsem se snažil zapojit do místního života a poznat co nejvíc lidí. Byli to sousedé, kolegové v práci a kamarádi ze spolků, kam jsem se začlenil (loutkáři, sokolové, zahrádkáři). Publikoval jsem v místním Zpravodaji, aktivně se zapojil i do místní politiky, v komisích města a vyzkoušel jsem si i práci zastupitele, účastnil se a pomáhal na akcích města, nějaké akce jsem i spolupořádal, když jsem vedl dětské divadlo.

Byl jsem aktivní občan. Do Covidu. Tam nastal zlom. Tam jsem se změnil, našel cestu k sobě, začal se zajímat o jiné věci. Po celou dobu jsme měli zahrádku pro vlastní výpěstky, nejprve blíž k domovu v nájmu, když to zrušili, našli jsme a koupili si vlastní na jiném konci města.

Před devíti lety jsme koupili pozemek s chatičkou v Podhůří Krkonoš. Dělíme svoji pozornost a energii mezi dvě místa, mezi dva domovy. Ovšem především se staráme sami o sebe. Jsme aktivní už jinak. Méně se angažujeme navenek. To starání se sami o sebe zahrnuje péči o pozemky, trávení volného času po svém a v poslední době především čas strávený s dětmi a vnoučaty.

Dovedu si představit, že více času budu trávit na chatě, snažím se i tam najít si nějaké kamarády a známé. Jde to přes psa, nějaké sousedy, nějaké řemeslníky. Na venkově a blízko hor se žije jinak než ve městě poměrně blízko u Prahy, ovlivněném Škodovkou. Příroda je na venkově drsnější, lidé zemitější.

Možná si to jen namlouvám, ale připadají mi upřímnější, méně pokrytečtí, ještě tam panuje větší vzájemnost. Ale my jsme tam ti lufťáci, kteří tam tráví hlavně víkendy, zaměřené na péči o vlastní pozemek.

Doma (ve městě) jsme svým způsobem už také "lufťáci", většinu času všedního dne strávíme s kolegy v práci, volný čas pak dělíme mezi své zájmy, péči o zahrádku v místě, starání se o psa a další zvířectvo a rostlinstvo v bytě, čas strávený s vnoučaty a samozřejmě i úklid a vylepšování bytu. Čas na nějakou vnější společenskou aktivitu chybí. A hlavně chybí chuť.

Za mě tedy jo, spíš se těším na nějaké společenské aktivity v Podhůří. Nicméně v domovském regionu se snažím o bližší kontakt s ochránci přírody, s těmi opravdovými.