Jsem ještě optimista?

Rád bych byl, ale už to vidím více pesimističtěji. Konzum, mamon a strach o peníze, strach o práci, strach ze smrti, to je v lidech zkrátka zažraný a ve své blízkosti to vidím a neumím s tím nic udělat.

Navíc jsem za toho blbce já. Covid už je zapomenutý a o zdravotních problémech v souvislosti s vakcinací se nemluví, ale co lidí si dnes přeje válku, a ještě je na barikádách virtuální občanské války, která tu běží.

Co lidí se snaží stále dodržovat zákony a nařízení, která jsou nesmyslná a převážně šikanující a život zatěžují a dusí, rozhodně nezjednodušují. Co lidí se stále dívá na zprávy v televizi, co lidí stále věří politikům a dalším autoritám. Opravdu jim nevadí, že se ti lidé zdiskreditovali, že jsou naprosto nedůvěryhodní? Nevadí, protože u fanatiků, hraje roli, zda dotyčný je "náš" nebo není.

Není mi z toho zvlášť dobře. A vůbec neumím své názory a pocity sdělit ani svým nejbližším. Jsem jiný, divný, a to se neodpouští. Nejsem na peníze, možná i díky tomu, že jsem je přestal řešit, jich mám celkem dostatek. Dostávám peníze za práci, máme společný balík s manželkou, už neživíme děti, žijeme celkem skromně a něco si i sami vypěstujeme. Mě ty zahradnické práce opravdu hodně baví, rád se v té hlíně rýpu, rád chodím bos po trávě. Tam mi to funguje a život mě baví.

Ve společnosti lidí už mě to tak nebaví, zvláště když se řeší prachy a nějaká témata dotýkající se politiky. Ty jsou vždy konfliktní, zejména u přesvědčených lidí a těch, kteří nechtějí přijmout svoji porážku ve volbách a snaží se vrátit k moci. Je jedno, zda je motivem chamtivost a mocichtivost, nebo dokonce strach z možného vyšetřování. Vidíme tu účelový pokřik ve smyslu zloděj křičí chyťte zloděje.

Po létě a dlouhých dnech pomalu přichází podzim, dny se zkracují. Na mnoho lidí padne deka (deprese). Po dovolených se lidé pouští do práce, často nesmyslné, která je nebaví, ale musí tam chodit, protože platí hypotéku a na tom domě lpí.

Osobně nelpím na penězích, z práce bych klidně odešel, ale jsem na volené funkci, tak se snažím dokončit mandát. Klidně bych "poustevničil" na chatě, nicméně tam, kde máme s manželkou družstevní byt, máme i dva vnuky a je to odsud blíž do Prahy, kde máme vnučku. Tak si na to své poustevničení budu muset počkat, pokud to neurychlí nějaký kolaps či dokonce zhmotnění války, což je takové (ve starém odcházejícím systému) obvyklé řešení krize.

Jenže optimisticky nahlédnuto, už to nejde tak snadno, protože ne všichni podléhají propagandě, hysterii a strachu. Pesimisticky je to o tom, že to sice stále více lidí musí vidět, ale velká část to vůbec nevidí. Ti, kteří mají potenciál "prozřít", zatím neprozřeli, nebo mají strach přijmout, že se mohli ve svém uvažování mýlit. Raději budou žít ve svých iluzích a sebeklamu.

Osobně, trochu pesimisticky, počítám s nějakým kolapsem, nějakým nárazem do zdi, ale na druhé straně optimisticky věřím, že takový náraz otevře lidem oči, a navíc uvolní místa pro lidi, kteří budou ti praví pro regeneraci.

Předpokládám, že už nenápadně někde vyrůstají a úkolu provedení regenerace se zhostí. Neopominutelnou otázkou je, jaký je Boží záměr a jak bude uskutečněn.