Snažím se být nad věcí, ….

…. Ale někdy to nejde. Třeba bolest paty je skutečná a při chůzi prostě ta pata bolí. Může to být ostruha? Může. Také se mi točí hlava. Může to být z alkoholu, kterému moc nedávám, ale občas si dám? Může, ale také nemusí.

Takže si naplánuju návštěvu rehabilitace, aby mi poradili, protože nějaké odpovědi svého "vnitřního já", jsem se nedočkal. Asi se neumím správně ptát, není mi dáno, nebo naopak neumím zaznamenat odpověď.

Ať je to, jak chce, někdy se člověk potřebuje poradit i s odborníkem. Tak uvidím. Přemýšlet, meditovat, zkrátka nestačí. Dýchání a meditace sice uklidňuje, jakož i přemýšlení a psaní, ale bolest nevyřeší. Tam pomůže rada, cvičení a někdy i radikální zásah čili operace.

Mám o čem přemýšlet a nic jiného, než návštěvu odborníka nevymyslím. Vědomý život není v odmítání civilizace a systému, ale o vědomém rozhodování, co udělám a za to mám odpovědnost. Dříve nebo později se ukáže, zda jsem se rozhodl dobře nebo špatně. Někam mě to rozhodnutí na mé cestě životem dovede. A třeba mě pak čeká rozhodnutí další a další.

Není na tom nic divného a nenormálního, naopak rozhodujeme se neustále po celý život. Být nad věcí v tomto případě znamená svého minulého rozhodnutí nelitovat a pokud dospěju k jinému pohledu, tak se rozhodnout jinak.

Bolavá pata má rozhodnutí mění. Na procházky nyní nechodím v sandálech, sportovní obuv je vhodnější, protože bolest je významně menší.

Jo, nad věcí jsem aspoň v tom, že to nijak nehrotím a tu bolest přijímám jak signál těla. Něco s tím človíčku dělej. Ale co? To se budu snažit zjistit.