příroda

Chodím do přírody. Ne, nechodím fotit a číhat třeba na ptactvo či zvířectvo, ale procházím se a to převážně statické, co se mi líbí, zachytím na mobil. Pak si v klidu prohlédnu fotky, ty rozmazané a nepovedené smažu a občas vyberu něco, co by se mohlo hodit na blog.

Tak jsem dal fotopast k jezírku. Asi dost nešťastně. Byl tam jen srnec, navíc spíš v šeru a nebo jen jeho část. Ale to nebylo až tak důležité. Už nám i v Podhůří začínají kvést zlaté deště, sasanky jsou v plném květu, osmělují se prvosenky.

Zahrada už jarem voní. Rozkvetly sněženky a šafrány, stromky už mají pupeny. Plevele taky kvetou, sedmikrásky a další kvítka v trávě na sebe upozorňují též. Před domem rozkvetly fialky. Ven se pomalu hrnou listy narcisů a tulipánů.

Naučil jsem se chodit do přírody bezcílně, tedy tak, že cílem je ta cesta sama. Jen si vyberu směr, trasu, místo, kam se chci podívat.

Dochází i na kvítka, všiml jsem si už i sněženek. Brzy to celé vypukne. Těším se na to, příroda se probouzí a začíná nás obohacovat, déle je vidět, venku bude příjemněji.

Mám rád tu probouzející se přírodu. Většinou ji pozoruju tak, jak v ní chodím. Ponejvíce s naší fenkou. Už je to příjemné, dal jsem si dlouhou procházku po poli. Potkávali jsme zajíce, srnky, vyplašili koroptve a už nad námi poletovali a zpívali skřivánci.

Normálně bych o tom nevěděl. Svědectví poskytla fotopast. Nezachytila žádné zvíře, ale zaznamenala rekordní teplotu. Asi ta arktická teplota nebo výpadek elektrického proudu nám rozbil filtr na potrubí z vrtu.

Domov tvoří tvorové, kteří se mají rádi. Je to lidská rodina a její prostředí v bytě. K našemu domovu patří (kromě nás lidských tvorů) i pokojové a balkónové rostliny a domácí zvířata. Mazlíčci. Máme mazlíčky obvyklé (psa) a ty méně obvyklé. To jsou miláčci terarijní.

Když umístím fotopast pod ptačí budku, očekávám obvyklé ptáčky, kteří se objeví vždy. Jsou to většinou sýkorky a šplhavci brhlík a strakapoud. Ani teď tomu nebylo jinak. Srnky asi chodily jinde, nebo daleko od čočky, žádné překvapení ani denní, ani noční se nekonalo.

Tak jsme nechali pokácet stromky kousek od chaty. Proč? Když máme stromy rádi. Totiž dva stromky mohli být nebezpečné. Jeden při nějakém větru a ulomení větve mohl zničit naši "garáž", tedy boudu, kde máme sklad dřeva a také skládek náčiní.