Tak jsme nechali pokácet stromky kousek od chaty. Proč? Když máme stromy rádi. Totiž dva stromky mohli být nebezpečné. Jeden při nějakém větru a ulomení větve mohl zničit naši "garáž", tedy boudu, kde máme sklad dřeva a také skládek náčiní.
O koho jde? O srnky, které nás navštěvují. Resp. navštěvují naše pozemky, louky, květiny. A vybírají si. My většinou poznáme jejich stopy.
Letos se v našem jezírku urodily vážky. Člověk by to normálně nepoznal, ale když pak v létě vidíte na rostlinách larvy v množství větším než malém a jste svědkem přeměny, kdy se z larvy vyklube vážka, máte jasno.
Fotopast tentokrát nalákala brhlíka a žlunu. Žluna je tedy jen na jednom záběru, ale je tam fantasticky. Brhlík se předváděl.
Nejsem zapřisáhlý "boso-chodec", po městě bych si netroufl, po ulici a asfaltu by mě to ani nebavilo. A vůbec bych nešel bos do nějakého nákupního centra a nechodil bos v zimě.
Tak jsem opět vyzkoušel fotopast a setkal jsem se s dílčím úspěchem. Fotky nejlíp dokumentují, jak rychle vyrostla tráva a jak vítr, který tou trávou pohybuje, seká jednu fotku za druhou.
Někdy se snažíte marně. Ten právě uplynulý víkend byl o marné snaze. V pátek objevila kolegyně vypadlého ptáčka (sýkorku) z hnízda na parapetu. Žil. Tak jsme mu udělali vlastní hnízdo, krabičku vystlanou mechem jsme umístili na parapet pod hnízdo.
Část louky necháváme neposečenou. Je tam luční pastva pro včely, čmeláky a motýly, část seču kosou. V naší vysoké trávě, jak jsem zjistil, se skrývá kachna s káčátky. Viděl jsem je plavat po jezírku, pak vylezly a schovaly se v trávě. Nejspíš tam mají hnízdo.
Ale důvěřuje i ona mně? Chci, aby mi důvěřovala a snažím se chovat k ní ohleduplně, ale jsem jen člověk, který má rád určité své pohodlí.
Velikonoce trávíme ve svém chrámu přírody. Jsou to svátky jara, a když je jarní počasí, je dobré být venku. A tak jsme fyzicky pracovali, chodili se psem na procházky a projel jsem se i na kole.