Ať žije ….

Pamatuji si, že v době socialismu se v projevech komunistických pohlavárů (většinou na konci projevu) často zvolalo "Ať žije ….!" (v případě slovenských pohlavárů "Nech žije …").

Třeba "Ať žije naše věrné a nerozborné přátelství se Sovětským svazem. Na věčné časy a nikdy jinak!". Jak to bylo v tomto případě doopravdy? Tak přátelství nebylo věrné, leč vynucené. Nerozborné možná bylo do doby, než se rozbořil Sovětský svaz. Věčné časy nebyly věčné, ale dočasné. A nikdy jinak? Nakonec se splnilo přání většiny, že už to konečně bylo jinak.

Také se skandovalo "ať žije KSČ!" Třeba v prvomájovém průvodu. Když to bylo doslova řváno velkým davem, dalo se zařvat, aniž by se to zpravidla postřehlo místo "ať žije" "ať zhyne" nebo "ať shnije"(to asi častěji). Nepostřehlo se to hlavně díky tomu, že si to moc lidí nedovolilo.

A dnes? Místo prvomájového průvodu mají podobní nadšenci průvod duhový. Co tam vykřikují za hesla, fakt nevím. Jen tuším, že tehdejší zvolání "ať žije mír!" by bylo dnes nejspíš zakázáno. Ani demonstrace "dezolátů" si nedovolila toto zvolání obnovit. Maximálně provolávala: "my chceme mír".

A pan premiér z toho kreativně udělal, že to byla demonstrace ruských "chcimírů". Tak hlavně, že to byla zase nějaká metafora. Ostatně jako celé jeho vládnutí.

Ať tedy žije pan premiér a jeho vláda. Když už jsme u těch metafor.

Přesto si dovolím jednu "ne-metaforu": "ať zhyne česká byrokracie". Nikomu nic zlého nepřeju (ani těm Fialovým, jim přeju probuzení a uvědomění), ale úhyn české byrokracie by mi neskutečně, ale opravdu neskutečně, ulevil. A asi nejen mně.