Auto řídím spíš nerad

Abych to uvedl na pravou míru, jsem spokojený řidič tak do dvě stě kilometrů. Jel jsem po Česku i delší trasy, a dokonce jsem si troufl až na východní Slovensko. A to je asi nejvíc, co jsem jel a stejně jsem se s manželkou část cesty vystřídal.

Rád jezdím po silnicích nižších tříd, kde se člověk může kochat krajinou, což se samozřejmě nesmí přehánět (jako pan doktor ve Vesničce), proto rád (kvůli tomu kochání) jezdím vlakem. Necítím se moc dobře na dálnicích (obecně v hustém provozu) a zácpách. Nikde jinde nejsem tak sprostej jako v autě, pokud stojím v zácpě. Zvláště v Praze. Proto do Prahy autem skoro nejezdím, nebo jen na kraj a pak pokračuji veřejnou dopravou (nejčastěji metrem).

Auto mám k tomu, abych se dopravil z místa A do místa B (nejčastěji na chatu). Nemusím ho mít k dojíždění, protože pracuji v místě bydliště a jsem tam do deseti minut pěšky. Nemám rád příliš dlouhé štreky a jízdu po jídle (kvůli únavě a hrozbě mikrospánku).

Nerad parkuji, protože mi to moc nejde, zvláště to podélné parkování. Vecpat se mezi dvě auta rychle a přesně moc neumím. Navíc jsou skoro všude (hlavně ve větších městech) ty parkovací zóny nebo placené parkování s parkovacími automaty. S tou platbou si to také "užívám", protože to nedělám často. Už se mi stalo, že sotva jsem se naučil na jednom automatu, tak ho vyměnili za nový, lepší. Přidali několik úkonů jako vyplnit registrační značku vozidla a vybrat typ platby (hotově nebo kartou). Musím použít brýle a také doklady k vyplnění (malý techničák kvůli RZ). Jistě by to vyřešila nějaká apka v mobilu, ale když to využiju jednou za rok, tak mi to nedává smysl.

Také když řídím, nemohu pít alkohol. Až tak mi to nevadí, ale při nějaké sešlosti a oslavě, je to škoda. Většinou to řešíme po dohodě s manželkou.

Jsem typický "objížděč", než bych se kodrcal v nějaké zácpě (najmě na dálnici), zahnu na první odbočce a jedu část cesty po vedlejších silnicích. Na chatu používám více tras, protože se na silnicích všude maká a člověk snad ani v této republice nemůže ujet několik desítek kilometrů bez toho, aby nenarazil na nějakou uzavírku.

Jenže on si člověk nevybere. Havárie se stávají poměrně často a ani na kolejích tomu člověk neuteče, jak stavbám a výlukám, tak i nehodám. Proč o tom celé píšu? Vždyť je to tak banální, a navíc o blbým chlapovi, kterej je v řízení auta horší než ženská?

Protože jsem dostal příležitost "vystoupit ze své komfortní zóny" díky synově svatbě. Synáček si usmyslel svatbu v Praze, obřad v Malé Chuchli a hostinu (ne poblíž), ale v centru (u Masaryčky), což jsem se dozvěděl od dcery dva dny předem. A to jsem ještě ženě slíbil, nejen, že budu řídit, ale že zpět povezu i její rodiče. Žena je zlatá, řekla mi, že klidně můžu v zácpě sprostě nadávat ostatním účastníkům silničního provozu do kreténů a debilů, hlavně, abych v pořádku dojel.

A jak to celé dopadlo? Tam jsem jel jen s manželkou, vyjeli jsme s rezervou, popojížděli jsme na Štěrboholské spojce a před Barrandovským mostem. Našli jsme místo, zaparkovali a čekali. Pak se postupně sjeli svatební hosté a začal obřad s oddávající farářkou husitské církve. Po obřadu se přesouvalo na hostinu, vezl jsem rodiče manželky a nechali se navigovat přes centrum, kde to sice dobře znám, ale jako pěší. Zvládli jsme to, zácpy samozřejmě byly. Na hostinu jsme tak nějak postupně doráželi a scházeli se.

Měl jsem "papírové" lakýrky, které se v tom dešti rozmočily jako papír. Obřad jsem absolvoval s jedním podpatkem, v autě mě opustil druhý. V podstatě skoro bos jsem si došel koupit boty do Paladia. Viděl jsem je v první krámu a prodavači hned bylo jasno, která bije, ani jsem mu nemusel říkat, že si koupím boty, v kterých odejdu. Byly to boty sportovní (k obleku se sice moc nehodily), ale byl jsem už celou dobu v suchu. Po hostině jsme se rozloučili s dalšími, rodiče manželky zamířili na vlak na Masaryčku a byli v Kolíně dřív, než jsme s ženou dojeli do Benátek. V Praze asi páteční klasika, ale já už ji léta neabsolvoval. Jak se říká Karlínu a Libni, zdaleka se vyhni, jenže já to musel projet. Nakonec projel i dojel. A ani jsem u toho moc neklel.

Tak snad mladým novomanželům "pršelo štěstí" v pátek 13., kdy se v Česku zvedaly hladiny řek, protože hodně pršelo a v "zabetonované" krajině se voda moc nezadržuje, tak stéká do řek. A síla rozbouřené vody prostě ničí, co jí přijde do cesty. Tak snad to přežijeme bez ztráty na životech, tedy toho nejcennějšího daru, co jsme dostali do vínku.

Něco se zlepšilo v oblasti informovanosti (byť se to se strašením někdy přehání), technického vybavení a protipovodňových zábran, naopak moc se toho neudělalo pro přirozené zadržování vody v krajině a pro méně betonování a asfaltování.