Budoucnost si tvořím v přítomnosti

O budoucnosti přemýšlím, mám nějaké záměry, které se snažím uskutečnit a zároveň sladit se svou duší. A ona mi v tom pomáhá. Dnes už nemám problém neřešit a nevyšilovat, dát věcem volný průběh a čas.

Vše si zkrátka prožívám. Kdykoliv jsem v životě prožíval nějakou nepříjemnou událost, nějaký průšvih, do něhož jsem byl událostmi hozen a byl jsem součástí toho děje, snažil jsem se tím nějak proplout a s odstupem času jsem zjistil, že mě to posunulo a posílilo. Že bylo dobré si tím projít, že kdybych si neprošel tím "zlým", nepřišlo by to "dobré".

Tak se na to dnes dívám. Řeším své odcházení z pozice (z funkce) a postupně ke mně přicházejí nápady i lidé, kteří mi s tím pomáhají. Sám si samozřejmě musím něco odpracovat. Zapojil jsem své analytické myšlení a vymyslel plán "odcházení". Vím, že se to může změnit a může to být úplně jinak, nicméně úkoly byly stanoveny, jsou diskutovány a budou plněny, aby se na konci došlo k cíli záměru. Tady více pracuje rozum a je třeba mu dát teď přednost, aby pak mohlo nastoupit srdce. To ovšem nesmí být zanedbáváno, tak současně jsem zpracoval rukopis své knihy a potřebuji pak (zase i ten rozum), abych to dotáhl do úspěšného konce.

Nicméně potřebuji udělat i to, co jsem si naplánoval v práci. Je toho dost a jsou mezi tím i věci, které mě nebaví a jsou otravné. Ale to hlavní se odehraje již brzy, bude s tím vším seznámeno širší publikum a to rozhodne, zda to půjde podle mých záměrů nebo jinak.

Nemohu vyloučit, že nám řeknou "škodíte, odvoláme vás a nahradíme, protože máme jiné představy". To je dle mých dosavadních zkušeností sci-fi příběh. Ale nezlobil bych se za tuto rychlou cestu. Spíš vidím cestu pozvolnou, kdy uděláme, co je třeba a najdeme náhradu, či nějaký způsob, jak to bude pokračovat bez nás, tedy hlavně beze mě.

Osobně mám tyto mezníky: konec 2027: končí mandát (volební období) a konec 2032: končí splátka anuity. Další mandát předsedy družstva jsem ochoten vzít pouze jako neuvolněný funkcionář, pokud budu stále uživatelem družstevního bytu. Uvažuji o možnosti zbavit se funkce (ta je vázána na členství v družstvu a družstevní byt) tím, že bychom družstevní podíl k bytu převedli na potomka a přestěhovali se někam poblíž chatě.

V létě 2029 dosáhnu nároku na odchod do řádného důchodu, takže už to mám na dohled. Na rozdíl od manželky, která je mladší a jí to ještě prodloužili. Bude tedy pracovat o několik let déle než já. Pokud se v rámci rodiny dohodneme, bude si shánět práci. Možná získá nějaký záskok ve školce poblíž nového domova, pokud se přestěhujeme. Jsou to zatím úvahy, ale už o nich diskutujeme.

A zda změní vydání knihy můj (náš) život, to nevím. Dneska může knihy vydávat kdekdo, ale uživí se tím málokdo.

Všechno může být jinak, vždyť procházíme transformací a evolucí a dočkáme se (spíš naši potomci) proměny "housenky v motýla".