Byl to jen sen?

Šel spát. Byl unavený a usnul záhy. Najednou uvidí postavu, ženskou postavu. Blíží se k jeho posteli. Je tma. Kdo to je? Mohla by to být Janka z práce. "Jsi to ty, Jani?" "Pšt". Postava drží prst před ústy a takto mu přikazuje, aby mlčel.

Mlčí a pozoruje tu ženu v přítmí. Právě si svlékla košili či halenku. Není si jistý, ale myslí si, že je nahá. A je nádherná. Ví to.

Ženská postava hbitě vklouzla k němu pod peřinu. Udělal ji místo a otevíral ústa. "Pšt" zašeptala a dlaní mu ústa přikryla. Rozepnula mu košili od pyžama a začala ho polibky a jazykem laskat na holé hrudi. Poté ucítil na hrudi její vztyčené bradavky. Vzrušil se. Nešlo to jinak.

Sním či bdím? Napadlo ho, že jestli je to Janka z práce, která se mu samozřejmě líbí, bude asi své ženě nevěrný. V tu chvíli vzrušení opadlo. Žena to samozřejmě pocítila, odvrátila se od něj, vstala z postele a zmizela.

Slyšel něco ve smyslu "tos podělal seladone". Promnul si oči a posadil se na posteli. Očima pátral po neznámé ženě, ale nikdo tam nebyl. Chtěl rozsvítit, ale uvědomil si, že vedle něj na druhé půlce manželské postele spokojeně oddychuje jeho žena. Již probuzeným pohledem zkontroloval, že jeho žena vedle spí.

Tak to byl jen sen. Lehl si, otočil se na bok a tvrdě usnul. Spal až do rána a už se mu nic nezdálo. Zazvonil budík, se ženou společně vstali, přivítali se ranním polibkem, tentokrát hlubším a erotickým, pomyslel si, zda ta neznámá divoženka nebyla nakonec jeho zákonitá manželka a trochu křečovitě se zašklebil. Manželka se na něj nechápavě podívala. "Ale vzpomněl jsem si, co mě asi čeká v práci, máme ranní poradu".

Vystřídali se v koupelně, posnídali spolu a vyrazili do práce. V práci v kuchyňce u kafe potkal mladou a věčně usměvavou kolegyni Janku. "Jaká byla noc, Karle? Nepodělals něco?" Karel nechápavě polkl a orosilo se mu čelo. Nevěděl, co si o tom má myslet.

Jana se smála a z kuchyňky odešla. Za chvíli se vrátila a podávala Karlovi kytici. "Aha, výročí, … tak to jsem opravdu posral".