Čeká nás vláda „dezolátů“?

V jakém stavu předá nedůvěryhodná pětidemoliční vláda národní zkázy zemi? S konsolidovaným rozpočtem, sníženým stavem úřednictva a byrokracie, s pomalu se vzpamatovávajícím národním hospodářstvím, s nějakou potravinovou a energetickou soběstačností?

Výše uvedené lze považovat za vtip, v nejlepším případě za zázrak. Očekávám, že zemi odevzdá v dezolátním stavu. Možná v takovém, že poklesne zájem "vychcánků" jít do politiky kvůli penězům a postavení.

Stačí se podívat, jací "borci" se hrnou na ministry. Spíš to vypadá, že se tam nikdo moc nehrne. Jistě, někdo se vždy najde, být u lizu je lákavé, ale koho bude lákat vyžraný krám? Jasně, nastavená pravidla (kdo je asi určil, že?) nahrávají korytářům, psychopatům a sociopatům bez empatie, pochlebovačným hlupákům a chamtivým zbabělcům. To je ten výkvět nahoře.

Kdyby nás ten výkvět nechal žít a významně neovlivňoval náš život (a to především negativním způsobem), asi bychom si toho vůbec nevšimli. A možná bychom si toho všímat ani teď nemuseli, resp. mohli bychom to vědomě ignorovat, nedávat tomu příliš energie a pozornosti, jen to sledovat a svými myšlenkami, slovy a činy sypat písek do soukolí.

Přirovnal bych to k lesu napadenému kůrovcem. Co dělat? Vzít pily a vytěžit ho? Nebo ho nechat přirozeně zhynout? On se dokáže obnovit. Pod napadenými stromy zpočátku nenápadně vyrůstá nový les. Jsme v podobné situaci, to že pomalu roste "nový les", už nelze přehlédnout.

Proto jsou důležité všechny malé činy jednotlivců a skupin. Podhoubí je připraveno a z rozpadající se hniloby pomalu začíná klíčit nový svět.

Pětikolka jednoho dne odkráčí na smetiště dějin. Jen je otázkou, co ji k tomu pomůže. Tlaky tam určitě jsou (vnější i vnitřní) a původní představy nepochybně vzaly za své. Protože to nejde podle původních představ, vzniká chaos, který je viditelný. Původní volební sliby jsou už dávno pohřbeny. Je též vidět očividná snaha držet se původních plánů k válce na Ukrajině bez ohledu na situaci.

Geopolitiku nedovedeme ovlivnit, ale můžeme vyvíjet tlak (demonstrace, petice, další akce), zvyšovat svou psychickou odolnost a odvahu. Bojkotovat třeba konzumní spotřebu, tj. méně nakupovat u globálních korporací a více podporovat lokální producenty a obchodníky. Ať stát pozná, že zvýšit DPH se až tak nemusí vyplatit, rozhodně neplatí přímá úměra. Utéct do tzv. šedé ekonomiky, tj. směnný obchod, výměna svých výpěstků, výrobků a služeb. Vytvářet komunity lidství, pospolitost.

Prostě nechat vyrůstat ten nový les, s přístupem spolupráce, důvěryhodnosti, sounáležitosti a lidství. Dokážeme to?

Pak ze spodu dávat tu společnost zase dohromady. A kde je ta slibovaná vláda "dezolátů"? I tahle cesta je možná, zejména v případě, že klesne ochota vychcánků dostat se k prázdným korytům. Pak by se mohlo zdařit, aby se tam dostali ti, kteří spolu dají zemi dohromady. Není to o politickém projektu SPOLU, který přivedl Česko akorát tak do hromady sraček.

Co by měla vláda "dezolátů" dělat? To, co bude třeba. Bylo by fajn hned na začátku změnit pravidla. Třeba žádné příspěvky za mandáty a rovný přístup k vrcholným politikům jako k těm dole. Co kdyby politik ručil celým svým majetkem, jako je to nařízeno např. předsedům Společenství vlastníků? To by zájem klesl okamžitě.

Přebujelá byrokracie by neměla přežít vládu "dezolátů", měla by být co nejvíce zredukována vč. přebujelých a mnohdy zbytečných úřadů státní správy. Také by časem mělo výrazně ubýt zákonů a právních předpisů. Parlament by měl zařadit zpětný chod a rušit, rušit, rušit. Důsledná by měla být decentralizace, co nejvíce pravomocí (a peněz) dole v obcích a městech, co nejméně v centru.

To je moje představa. Možná naivní, možná až fantasmagorická a neuskutečnitelná. Ale proč nemít takový sen. I sny se zhmotňují. Takový Martin Luther ("I have a dream") je toho důkazem.