Česko A a Česko B

Píše se, že máme Česko A a Česko B. Osobně jsem pro Česko C. Vysvětlím. Česko A je "super-globalistické", Česko B je hlavně globalistické, ale trochu i lokální, Česko C je více lokální a méně globální.

Mnemotechnická pomůcka: A jako Antibabiš, arogance, ambice, asociálnost, Aspen a alpinismus (rektální), B jako Babiš, bezohlednost, buzerace, bláboly a byznys (hlavně).

C je o celistvosti (zakopejme příkopy a hledejme co nás spojuje), cíle-vědomosti (stanovme si cíle a vědomě je naplňujme), citlivosti (buďme citliví k spolu-občanům). Jinými slovy: buďme sví, tvořme a upřednostňujme svůj lokální (český) svět a hledejme svou vlastní cestu.

Už tu vznikají různé iniciativy, projekty, skupiny. Vše odspodu. Česko A a B vnímám jako výměnu řídícího kormidelníka na palubě Titaniku. Něco jako, že nepůjde o přímý náraz do ledovce, ale bude snaha to brzdit a trochu otáčet kormidlem, takže ten náraz proběhne z boku.

Jsem tedy pesimista ve směru, že by kolaps neproběhl, ale optimista v té regeneraci. V nastartování Česka C a v Inovaci Republiky, jistě Robin Čumpelík a jeho stejnojmenná iniciativa, a celá řada dalších. Nyní potřebujeme hlavně odolnost (resilienci) a odvahu překonat strach a tím být méně manipulovatelní. Čím více nás bude tím lépe a rychleji nastartujeme Česko C. Otázka je jen z jakého dna, tedy v jakých podmínkách. Pomáhej nám láska a český humor.

Mně přijde, že se to naše dno neustále posouvá, že se utápíme v bezedné bažině a že systém prokazatelně kolabuje. Viditelné je to na politických stranách. Dělí se jako buňky dělením a vždy s překvapením zjišťujeme, co nám to vyleze z útrob těch stran. Je to vždy horší a ani to nemá tendenci se nějak měnit k lepšímu.

Tak jsme (v dobré víře) nahradili Česko B (Babiše) Českem A (Antibabišem) a už dva roky nevěřícně zíráme, čeho jsou schopni, nebo spíše neschopni. Nemá smysl nosit dříví do lesa. Pokud si zvolíme zase Česko B, možná se dočkáme trochu vstřícnějšího režimu a tento režim začne ten systém (Titanic) trochu brzdit a mírně otáčet kormidlem. Nečekejme, že však provede změnu systému, to musíme provést my sami (každý sám za sebe) a buď se nám to povede rychle, a ještě si to užijeme, nebo to provedou až generace po nás.

Důležitou otázkou je (jak zpíval božský Kája s dcerou) "Nikdo neví, co Bůh chystá". Zatím to vypadá, že Česko C a nové lidstvo povstane jako ten Fénix z popela. Ale všechno může být samozřejmě jinak, neklesejme na mysli a něco dělejme, radostně tvořme, přijměme odpovědnost za svůj život, za své zdraví a za své blízké. Pak je naděje, že to dáme a že se třeba vyhneme i tomu popelu.