Cesta k sobě

Existují různé cesty, dá se mluvit o cestě životem, o cestách a rozcestích, o cestě společnosti. Tou nejdůležitější cestou je však cesta k sobě.

Na cestě životem najdeme rozcestníky, ale spíše je nazýváme mezníky: začátek školy, puberta, dospělost, vlastní rodina (svatba, děti), neboli dětství, mládí, střední věk, zralý věk, stáří.

Cesty vedou různě, nahoru, dolů, doleva, doprava. Kudy se jen vydat? Zvolíme směr a třeba se ukáže, že byl špatný a my bloudíme. Nejen v lese, ale i v životě. Nějak jsme se ztratili. Měli bychom se zastavit, zamyslet a rozhodnout se, kterým směrem budeme hledat svou novou cestu a na ni vykročíme tím svým prvním krokem.

To je o změně směru, o pohybu na cestě životem. Něco už nám přestalo vyhovovat, práce, partner, místo, kde žijeme. Může přijít rozhodnutí o stěhování, změně práce či ukončení nefunkčního vztahu.

V životě se stává, že spadneme, je však třeba vstát a znovu jít. Pokračovat v cestě. Chvíli postát na křižovatce a rozhodnout se kudy vykročit. Udělat první krok správným směrem. Jak to poznat, že teď už jdeme správně? Správná cesta je cesta k sobě. Sebe se nezbavíme, sebe furt taháme s sebou.

Zkusme tedy najít cestu k sobě, vydejme se na cestu do hlubin své duše. Kudy se tam vlastně jde? Na to neexistuje manuál, ale důležité je začít sám sebe hledat. Kdo hledá, najde. Chce být sám sebou a jít si svou vlastní cestou. Cesta ven je cestou dovnitř a na ni mě zavede vnitřní kompas (pocit, intuice). Pokud jdu v souladu se svou duší, mám radost, tím se to pozná. Jestliže se trápím, pochybuji o své cestě, nebaví mě to, co dělám, jsem nešťastný, smutný, naštvaný, pak určitě se svou duší v souladu nejsem.

Je třeba se dostat do klidu, ticha, harmonie a tady duše "neslyšně promlouvá". Osobně jako potvrzení souladu s duší beru příjemný až hřejivý pocit.

Je cesta seshora. Je to cesta nalinkovaná okolím, cesta narýsovaná společností. Musíš jít člověče tudy. A tady se duše zeptá "opravdu musím?" Přece nemusím! Ale cesta s proudem je pohodlná, cesta proti proudu je plná překážek.

Opakem cesty seshora je cesta zespoda. To je cesta autentická. Drápeme se zase nahoru, jdeme jinudy než většina ostatních. Jenže se na té cestě scházíme se sobě podobnými a zjišťujeme, že nejdeme sami.

Jaká je cesta společnosti v dnešní době? Proč je společnost tak rozdělená? Opravdu jsme na nějaké dějinné křižovatce a zažíváme transformaci společenského systému?

Jakou cestu si jako společnost vybereme? Cestu ke svobodě nebo cestu do otroctví? Jsme součástí evolučních změn?

Máme svobodnou volbu a záleží na každém z nás, co si vybereme (nejspíš jsme si již vybrali). Nechme se vést svou duší, svou intuicí, svými pocity. Najděme si čas se na své cestě zastavit a ponořit do ticha.