Chci změnu systému a režimu?

Jednoznačně ano. Systém je dle mého vyčerpaný, už nemá moc co lidem nabídnout a potřebuje změnit, aby se v něm lidem lépe žilo. Ne snad materiálně, ale především radostně a tvořivě.

Jde o to mít dostatek, tudíž žít důstojně a za svůj život převzít zodpovědnost. Za svá slova, myšlenky a skutky, za své zdraví, své vztahy k druhým, k přírodě.

Režim v rámci systému může být tužší, tvrdší, hloupější (což je u nás), ale může být i chytřejší, mírnější. Systém dospěl v globalizaci, která je výhodná jen pro některé (korporátní a státní byrokratické aparáty), jež žijí na úkor druhých. Byl příliš vychýlen z rovnováhy a přirozeně dochází ke korekci.

Systém se nám proměnil a nebude už stejný jako dřív. Po covidu se nic do dřívějšího "normálu" nedostalo. Nebo jen zdánlivě (povrchně). Hledá se nový "normál", vnucován je ten digitální (tzv. Velký reset).

Jenže člověk je něčím víc, než jen shlukem jedniček a nul. Aspoň by být měl. A také je součástí přírody a Země. Život má být prožíván (a pokud možno radostně), nejen přežíván (navíc v depresích).

Asi se bojíme život prožívat, resp. naučili jsme se žít život v nepřirozených podmínkách s náhražkami. Dosáhli jsme toho, že žijeme v otráveném a toxickém prostředí, otrávený vzduch, voda, potraviny, otrávené vztahy mezi lidmi. Orientujeme se na výkon, jsme otroky práce (která je často nesmyslná, demotivující), hypoték a dluhů, mobilů a sociálních sítí, televize, reklamy. Na opravdový život nám nezbývá čas.

Což se hodí těm, kteří nás chtějí ovládat a ždímat. Ti v rámci systému nastavili režim, který sice není k žití, ale dá se lépe či hůře přežít (pomocí různých stimulantů a antidepresiv). A o tom ten režim je. Má nějakou věrchušku, která ovládá páky moci, opírá se o skupinu loajálních příznivců, o média, propagandu, cenzuru a dvojí metr, když hrozí, že by případná rebelie přesáhla únosnou mez.

Režim může být více či méně prolhaný, manipulovat otevřeně nebo více skrytě, může být více či méně důvěryhodný. Pokud je více nedůvěryhodný, má už obvykle na kahánku a schyluje se k jeho změně. Jeli příliš progresivní, pak díky zákonu akce a reakce a také návratu do rovnováhy, je poptávka po tradičnějších a konzervativnějších hodnotách. Protože příliš progresivismu (až úchylného) přirozeně budí odpor.

Máme současně vyčerpaný systém globalizace opírající se o unipolární svět, který končí a který se střetává na mezinárodními poli se světem multipolárním. Jakýmsi způsobem se transformuje vliv a postavení velmocí a regionálních mocností.

Děje se toho více najednou a lidé si volí své cesty. A vlastně si je musí vyšlapat znovu, odspodu, každý sám za sebe tu svou správnou cestu najít. Ve smyslu poznej sám sebe, miluj bližního svého jako sebe sama a změň sebe a změníš celý svět.

Osobně jsem si zvolil cestu v souladu s přírodou a svou duší. Už jsem daleko hůře manipulovatelný, protože dávno nežiju v roli oběti. Už vím nejen to, co nechci, ale i to, co chci. Vnímám to, že neustálý růst je nemožný, že k přežití lidstva potřebujeme přírodu zachovat, udržet a rozvíjet náš život v souladu s ní. Lpění na majetku a penězích též postrádá smyslu. Vím, že potřebujeme napravit své vztahy a k tomu potřebujeme otevřená srdce. Že jsme jeden na druhém spoluzávislí a jsme v podstatě "odsouzeni" ke spolupráci.

Vidím to na sobě, že nemohu být soběstačný a nezávislý úplně. I když si něco vypěstuju, přece jen při tvorbě jídla a vaření není všechno z naší zahrady. Žena třeba peče chleba, ale potřebuje k tomu mouku a droždí, také vodu, plech a troubu.

Bydlíme v paneláku, kde jsme závislí na dálkovém vytápění plynovou kotelnou, samozřejmě vše důležité je na elektřinu. Přežívat zde déletrvající blackout by určitě bylo náročné. Na chatě to mám nastaveno jinak, tam bychom přežili lépe: kamna na dřevo, topení na propan butan, petrolejka, baterky, svíčky.

Voda (nějaká zásoba v kanystru), jinak možnost vybrat z vrtu pomocí spuštění nádoby, a navíc na místě i jiné zdroje: dešťovka, potok, jezírko a stará kopaná studna. Vodu z těchto zdrojů je možno přefiltrovat přes živočišné uhlí. K tomu zásoba různého ručního nářadí. Připraven na kolaps systému jsem tam rozhodně lépe.

Sice nějaký kolaps nevylučuji, přesto si úplný kolaps systému nepřeji. Nevím, zda musí přijít náraz do zdi, nebo to projde mírně až nenápadně. Přeji si však změnu systému, tedy tu transformaci "matrixu".

Změna režimu v rámci stávajícího systému by též byla přínosem, ale nic moc neřeší. To jsou jen parametrické změny, které způsobí ti chytřejší, s větším sociálním cítěním a smyslem pro rozumné hospodaření. Ale aspoň něco. Proto demonstraci proti vládě podporuji.