Co mě Covid naučil?

Covid byl dobrá zkušenost. I včetně jeho prodělání, kdy mě postihl rychlý a poměrně silný průběh a následně poměrně dlouhá únava. Proběhlo to před Vánoci, to si pamatuju, myslím si, že v roce 2021. Byly to asi mé nejklidnější Vánoce, jaké jsem kdy zažil.

Hlavně mě ale Covid dovedl k pochybnostem, otázkám, na něž jsem hledal odpovědi, které jsem našel, ale ve zpravodajství ČT to nebylo. Ač jsem to původně nezamýšlel, nakonec jsem se zabejčil a očkovat se nenechal. Má žena také ne. Byli jsme tak černé ovce rodiny a stali se občany druhé kategorie.

Tomuto údělu jsem se nevzpouzel, přijal jsem to a od těch dob už moc do společnosti nechodím, a hlavně nějaká důvěra v instituce a stát mi nějak nehrozí. Navíc jsem si zažil další neblahé zkušenosti v oblasti energie a zemního plynu zvláště. O složité, často nesmyslné a šikanující byrokracii ani nemluvě. Nemohu si pomoct.

Proto mě poplatky ČT nechávají klidným, ve smyslu, že bych za ně měl bojovat, abych byl tím správným demokratem. Proč? Jsem dost starý na to, aby mě ČT poučovala a vychovávala, ostatně to ani nemůže, protože ji převážně nesleduji, zpravodajství a publicistiku už vůbec ne. Takže mrznout někam na Letnou? Děkuji, nechci. A nešel bych tam ani, kdybych příznivcem ČT byl. Nemám moc rád dav. Ještě bych tam chytil nějakou davovou psychózu, a to rozhodně nehodlám riskovat.

Nechám to koňovi a ani se neobávám, co z toho bude. Poplatky jsou stejně jen zástupný problém. Mám-li je platit z jedné kapsy či z druhé, je mi jedno. Ale není to jedno těm, kdo je přijímají. Jednak nemají účetnictví pod kontrolou těch, které k tomu zřizuje stát (NKÚ) a jednak mohou na neplatiče posílat exekutory. To by platbou z druhé kapsy, ze státního rozpočtu, zmizelo.

Pak je možné poplatky učinit dobrovolnými. To si myslím, že by si přála většina lidí, podobně jako neexistenci Senátu. Však donátoři by se jistě nějací našli. To by pak nezávislost na státu a politicích zmizela úplně. Nahradila by ji však závislost na sponzorech a možná i sledovanosti. A kdyby se žádný velký sponzor nenašel a nebylo dost dobrovolníků, tak skutečné veřejnoprávní vysílání (to pro menšiny, dokumenty a nekomerční kultura) by se klidně dalo pokrýt z Brna a Ostravy a Kavky v Praze by se mohly prodat.

Paradoxně by tomu ta "demoška" na Letné mohla pomoct a celou záležitost urychlit. Těžko předjímat, brzy se uvidí, co z toho bude a jak dlouho "revoluční nadšení" vydrží.

Když se vrátím ke Covidu, tady u nás žádná změna. Na vrcholné úrovni se stále vyhřívá duch reálného covidismu, jen je to ve větší tichosti, moc se o tom nemluví. Sice se tu a tam objeví nějaké "disidentské hlasy a akce", ale ty se daří pořád mainstreamu vymlčet. Mediálně je překřičí jiné události. U nás právě teď ty v podstatě malicherné televizní poplatky.