Došli až na vrchol

Obsadili všechno, vybudovali podpůrné struktury. Dál nahoru už stoupat nelze, už existuje pouze cesta dolů. Zbývá jen udržet se na tom vrcholu co nejdéle. Ale za jakou cenu?

Když před loňskou zimou došlo na průšvih s plynem a cenami energií, divil jsem se, že neprotestují, nebo aspoň slyšitelně neburcují zástupci energetiky a průmyslu. Především tedy Hospodářská komora a Svaz průmyslu. Jistě, trochu slyšet byly, trochu se i čekalo, že přijde přehodnocení agendy Green Deal, zrušení nebo pozastavení emisních povolenek. Nakonec většina států přijala nějaká svá opatření ke zmírnění škod.

Naštěstí nedošlo k tomu, že by nebyl plyn, zima k nám byla milostivá. Nejpravověrnější liberální demokraté řešili hlavně volbu prezidenta, aby vyhrál ten správný a následně obsazení Ústavního soudu. Vrcholu bylo dosaženo na všech úrovních moci.

A nyní ukazují, co umí. Ve vytváření dojmů, v marketingové propagaci jsou celkem dobří. V eurohujerismu vynikají, v nastolené "libtardí" ideologii jsou papežštější než papež, ale v hospodářské politice tápou. A tady jsem si říkal, že narazí na brzdu v podobě Hospodářské komory, Svazu průmyslu, průmyslníků, energetiků.

Jenže se ukázalo, že byly obsazeny snad všechny podpůrné struktury. Jasně to bylo vidět v politice, v neziskovém sektoru a státní správě, na univerzitách (především humanitních), v médiích. To, co bylo označeno jako pochod institucemi. Jenže, jak bylo vidět, tak ta výměna (zejména generační) proběhla též v profesních organizacích jako je i Hospodářská komora a Svaz průmyslu.

Za Covidu bylo dobře vidět na Lékařskou komoru, bylo vidět, koho a co podporuje a jak odmítá i odbornou diskusi a jiný názor. Jak též dehonestuje ty, kteří s názorem vedení nesouhlasí. Přestože se časem některá tvrzení ČLK ukázala jako nepravdivá, dosud jsme neslyšeli, že by se někdo omluvil, že by byl tlak na odstoupení vedení (snad dokonce bylo znovu zvoleno na další funkční období, ale to jsem si nezjišťoval).

Varovné a odborné hlasy zaznívaly a zaznívají, ale ocitly se na tzv. alternativě a samozřejmě nebyly a nejsou vyslyšeny. Dříve byly i obce v opozici (i vůči těm svým nahoře). Vždy jsem si říkal, že Svaz měst a obcí by se měl více vymezit proti byrokratické šikaně a nic se neděje. Jen se drží huba a krok, jako kdysi.

To, kam až to došlo, jsem poznal na nerovném souboji "lokální" agrární komory se Svazem obchodu, který hájí zájmy globálních řetězců. Četnost výstupů pana Prouzy v liberálních médiích byla neuvěřitelná. Skoro jako nástup "covidistů".

Co zbývá? Podkopávat, podrývat, sypat písek do soukolí, hledat cesty, lokálně se spojovat. Nechat je být. Teď je to jen na nich, už se předvedli, že nic moc neumí, ale že se tam chtějí udržet za každou cenu.

Jak říká Vidlák, nálada v podhoubí se změnila. To ukazuje ta nedůvěra ve vládu, v režim a v systém. Změna již klepe na dveře, již nemají jinou možnost než z toho vrcholu jít dolů, pomalu, nebo rychle. Už se jim to drolí, už se od nich věrní odvracejí. A na nás je, abychom vybudovali ty naše struktury a tomu věnovali pozornost, energii a úsilí. Nenechali se strhnout strachem a manipulovat, přijali za své životy odpovědnost, naplnili je smyslem a radostí.

Žili láskou, respektem k druhým a ty, které nechceme milovat, abychom alespoň tolerovali, nebo ignorovali. Vyhnuli se nenávisti a závisti a měli k nim soucit a až přijde čas jejich odchodu do zapomnění jim dokázali odpustit a nebyli pomstychtiví.

Nadějí je pro mě to, že dokážeme přetavit vztek do ironie a humoru. Modří již vědí. Jen nevím, kdo získá největšího Bludišťáka? Premiér či ministr financí?