Funguje to skvěle!

Co jako? Vidlák vystoupí na demonstraci a už se od něj distancují. Proč? Aby nebyli popliváni, dehonestováni médii, aby se zkrátka nevyčlenili ze společnosti těch lepších.

Protože ten pocit být lepším je povznášející. Jen je trochu hloupé, že chudnu a měl bych si vyjednat u vlády lepší zacházení, protože já jsem přece jejich, já je volil, já jim věřil. Šetřit je přece potřeba, hodnotná politika je též potřeba. Babiš, Okamura, Rajchl, to je fuj!

To říká nejen vláda, ale také to říkají v televizi, píší to na internetu a mí přátelé na facebooku. Jenže přišel účet za energie, v obchodě už si za stejné peníze koupím daleko méně věcí. Ubývají mi peníze na účtu. Musím přemýšlet, co si koupím, a co si odpustím.

Není to náhodou setkání s realitou? Abych přežil, musím si dojet nakoupit do Polska? Nebo jít na nějaký samosběr či jet k nějakému vidlákovi pro brambory?

K tomu hnusnému dezolátovi? Nikdy! Nikdy? Tak si sni dál svůj hodnotový liberální sen. Příjemný spánek. Nebo se probuď, pochybuj, hledej, přemýšlej. Jako jsme to dělali (kdysi či nedávno) my. Pak se přestaň bát. Jako se i my nebojíme a své svobody si ceníme nejvíc a přijali jsme odpovědnost za svůj život.

Chceme být upřímní, sví a autentičtí. Víme, že mezi námi jsou rozdíly, že máme jiné cesty a nějak jsme se sešli, a zase se třeba v klidu a pohodě rozejdeme a nadále se budeme respektovat.

Už neskáčeme na tu hru "rozděl a panuj" a "hle, tam je tvůj (náš) nepřítel a ten za vše může". Už jsme přišli na to, že svoji realitu si tvoříme převážně sami. A záleží, jak k tomu přistupujeme, zda z pozice strachu nebo z pozice lásky. Pak je ta realita buď destruktivní, neradostná až depresivní, nebo naopak radostná, tvořivá a šťastná.

Přivezou mi jídlo a pití pod nos na jedno ťuknutí na mobil, teče mi voda, topí mi topení, jde mi elektrika, zaplatím mobilem, vyberu z bankomatu, popíjím své latíčko ve své oblíbené kavárně apod. Dokud mám svůj komfort, na který jsem si zvykl, nepřemýšlím o tom, že by to mohlo být jinak, že by mi na tu komfortní zónu někdo sáhl, že by najednou nebyla. A když se to stane mojí realitou, pak mě to zaskočí a nutí přemýšlet, co s tím. A to se nám v současnosti děje, přece vysoké ceny energií a potravin, ubývání peněz na účtu díky inflaci se týká všech, jak těch s žádnou finanční rezervou, tak i těch s nějakým dosud velkým finančním polštářem.

To jsou situace, na které nějak reagujeme a můžeme se z nich poučit. Situaci nezměníme, ale naši reakci na ni změnit můžeme. To, co se nám nelíbí, můžeme změnit, nebo přijmout, když to změnit dočasně nemůžeme, nebo nedokážeme, máme to přijmout, abychom se tím netrápili.

My sami můžeme ovlivnit zdánlivě velmi málo, ale zároveň velmi mnoho. Velmi málo toho, co je nám vzdálené a nemůžeme o tom rozhodnout, ale zároveň velmi mnoho, co se týká přímo našeho vlastního života. Můžeme se začít vědomě uzdravovat, rozhodnout o opuštění toxických vztahů či zvyků, odpustit a propustit křivdy (kvůli sobě, abychom se s tím nevláčeli dál), vydat se na novou cestu, která začíná prvním krokem.

Jak ses rozhodl milý čtenáři? Budeš budovat "nový svět", který ti vnucují elity z venku, nebo ten, který cítíš někde vevnitř v sobě?