Jak se budou vzdálení potomci dívat na dnešní dobu?
Budou ji brát jako zrod nového světa? Bude se jim na tom světě líbit? Jak jiný to bude svět? Nebo budou světy dva? Jeden bude představovat peklo na Zemi a druhý ráj na Zemi?
Peklo na Zemi si lze představit jako "Temný Mordor" s dohlížejícím vševidoucím okem. Planeta bude vypadat jako mrtvá, všude skoro poušť, lidé budou napůl roboti, budou žít pod dohledem v obrovských městech z betonu a skla (či nějakých nových materiálů). Spoutáni technologií, s ovládanou myslí budou muset poslouchat globální vládu umělé inteligence. Čili nastane ten Nový světový řád připravovaný globalisty? Bio-roboti budou otroky, nebudou nic vlastnit a budou nesmírně šťastní a cítit se svobodně, přestože budou zavření v digitálním koncentráku?
Nebo to bude jinak? Bude tu ráj na Zemi? Nádherná přírodní zelená "zahrádka" s mnoha živými bytostmi, člověk bude napůl anděl a bude toho organického přírodního světa součástí a nádherná živá planeta mu poskytne vše, co bude potřebovat. Bude to přirozeně zdravý, mírumilovný, moudrý správce planety? Lidská bytost s využitým potenciálem? Duchovně vyspělá?
Jsou to fantazmagorie? Nebo ne? Tak si pojďme připomenout v čem žijeme. V Matrixu? V umělém strojovém programu, který podporujeme svým strachem a poslušností?
Nevím, jak kdo, ale já, který jsem zažil tzv. reálný komunismus, vnímám, že jsem v letech 2020 a 2021 prožíval režim reálného covidismu. Covidismus skončil, zapomeňte. Sebereflexe covidistů veškerá žádná. Snad případný další pokus tak úspěšný nebude. Tolik lidí už nenaletí a nenechá se svázat strachem. Je správný takový předpoklad?
Snaha směřovat to do globálního otroctví vidět bezesporu je. Ale už začíná být směšná, už se ukazuje, že se lidé probouzí a trendy se mění. Jde to příliš pomalu? Jde to tak, jak to jde. Uspíšit se to nedá, protože jsme v tom sice všichni (celé lidstvo), ale přitom každý člověk sám za sebe. Osvobodit se z pomyslných pout a překonat strach musíme každý sám. Svým tempem, se svým vědomím a svědomím, svým svébytným přístupem k životu.
Třeba si to naši potomci z budoucnosti do našeho světa přišli opravit, protože už vědí, kde udělali soudruzi z NDR chybu.
Ideální svět je harmonický, laskavý, svobodomyslný, spravedlivý, soucitný a respektující. Dokážeme ho vytvořit, když se jako lidé změníme? Tj. budeme k sobě vzájemně lidští? Dožijeme se toho i my? Nebo budou v takovém světě žít naši potomci? Ze srdce jim to přeju.
Stále platí: jaký si to uděláš, takový to máš.