Jak se s dobou mění hesla

Heslo doby dřívější, socialistické bylo: "Proletáři všech zemí, spojte se". To bylo heslo oficiální, neoficiální, řečené potajmu doma a zhmotněné ve filmu Pelíšky, znělo takto: "Proletáři všech zemí, jděte do prdele!"

Dnes proletář neexistuje, zejména v centrálních a velkých městech Západu. Dělníci sice stále jsou, ale ti v klasických továrnách mizí, jsou to dnes operátoři výroby v novodobých montovnách, za dělníky je možné považovat skladníky v obrovských logistických centrech, prodavačky v supermarketech, uklízečky, kuchaře, číšníky a servírky, řidiče a další obslužný personál. A máme tu dělníky na stavbách.

Pak jsou tu (stále ještě) zemědělci a řemeslníci, sorta lidí především venkovských a pracujících hlavně manuálně, fyzicky. To bychom měli lidi práce, kdysi nazývané proletariátem. Pohrdavě se také říkalo "lumpenproletariát".

Tohle slůvko mají rádi povýšenci z řad intelektuálů a úředníků, v podstatě kancelářských krys. Přitom oni sami jsou spíš tím "lumpenproletariátem", parazitickou strukturou, která, kdyby nic nedělala, bylo by všem mnohem líp.

Jednou takovou profesní skupinou jsou právníci. Ti si zajistili dobré bydlo díky nehorázné spoustě právních předpisů, ideálně nejednoznačných, vynutili si heslo "právní stát", který se ale proměnil ve stát právníků. A také jakási spravedlnost vzala za své a proměnila se spíše v bezpráví. Na jedné straně někteří mají právo skoro na všechno a druzí jen povinnosti. Platit a pracovat. A na ně jsou zejména uplatňovány právní předpisy, jsou právně trestáni a spravedlnosti se většinou nedoberou. Navíc to stojí spoustu času a peněz.

Když chcete a potřebujete něco po právníkovi, musíte si dát majzla na to, koho oslovíte a když máte s právníkem dobré zkušenosti, obrňte se trpělivostí, protože má na vás málo času. Zvláště pokud za ty jeho úkony mu nekápnou tak velké peníze.

Proto bych současné heslo doby trochu upravil a zařval: "Právníci všech zemí, jděte do prdele!"