Jdu životem stále v souladu se svou duší?

Buddha učil, že utrpení nevzniká z toho, co se nám děje, ale z toho, čeho se držíme. Nelpím na penězích, na své práci a na funkci. Jenže jednoduše odejít (dát výpověď) jako v nějaké firmě, nemohu.

Jsem na volené pozici, mohl bych rezignovat nebo být z funkce odvolán. A samozřejmě umřít, což stejně nakonec musím. Ale také bych měl napravit své chyby, aby neohrožovaly kolegyně a v důsledku i firmu samotnou.

Připadám si "toxický", asi jsem i málo komunikativní a nejsem typický týmový hráč. Jsem sice introvert, ale někdy hodně ukecaný, když ta příležitost je. Snažím se ale hledat cesty, většinou mě napadají řešení, která nejsou ostatními moc uchopitelná, protože oni upřednostňují řešení právní (systémové), já spíše lidské. Což se někdy vzájemně vylučuje.

Ovšem v rámci pudu sebezáchovy omezím v práci svoji tvořivost a nápady, přijmu právní řešení a soustředím se na své přežití. Taková je nyní realita. Potřebujeme peníze vymáhat, nejprve je třeba zjistit a vyčíslit škody. Pak jednat. S podobně postiženými a s právníky.

Není mi to příjemné, utéct od toho nemohu a ani nechci. Prostě jsem ten odpovědný poctivec, blbec a důvěřivec, který sice nekrade, ale o to snáze je okraden. Když ne o peníze (a je jedno, zda přímo moje nebo firmy, kterou zastupuju), tak aspoň o další iluze o lidech, které jsem znal a kterým jsem důvěřoval.

Tak si to holt vyžeru. Co tě nezabije, to tě posílí a zvýší tvoji odolnost. Tak to je. Není na místě panikařit. Přišlo to asi proto, že jsem zaměnil stoický klid za laxnost a nechuť a že jsem nechtěl zprvu věřit té proměně, když člověk, který toho hodně vykonal (byla za ním skvěle odvedená práce), nyní práci neodvedl, jen shrábnul zálohu, s nikým nekomunikuje a peníze nevrátil.

Možná tu nějaký nesoulad s duší bude, protože to, co nyní musím dělat, je mi z duše nepříjemné, ale je potřeba zabrat a duši na chvíli upozadit. Splnit si i ty nepříjemné pracovní povinnosti a duši dát prostor ve volném čase.

Zajímavé je, že ten čas pomalu nastupující zimy a tmy je k tomu soustředění se na práci docela vhodný. Lákavý čas pobytu venku pomalu končí, zahradu a chatu je třeba pomalu zazimovat. A v zimě může přijít "náraz do zdi". Jak krutá zima bude? Bude dostatek plynu? Nečekají nás nějaké blackouty? Nebude váznout zásobování potravin? Jak se s tím vypořádá doprava?

Možná, že budeme muset řešit jiné problémy a vyhrnout si rukávy a přemýšlet. Nějací právníci, úředníci, předpisy, kecy v kleci na sockách, peníze na účtu, to vše bude naprosto nedůležité. Zažijeme to už v této zimě?

Odpověď neznám, mohu se jen nějak přizpůsobit vzniklé situaci. Vím jen, že to, co se mi děje, nějaký důvod má. Když potřebujete překonávat překážky, vystoupit z komfortní zóny a vyvinout nějaké cílené úsilí, paradoxně vás to posílí, a nakonec i ta duše zaplesá.