Je to pěknej guláš

A dost rychlý turbulence. Jako by někdo házel bumerang, který se mu okamžitě vrátí. Říká se, že je doba odhalování masek a charakterů. Přetvářka a pokrytectví nevydrží věčně.

Tvá slova budiž ano, ano nebo ne, ne. Je to nastavené tak, že si vybíráme často ze dvou polarit. A opravdu už to nemůžeme okecat a vybrat si obě nebo žádnou? To už nelze, jednak jsme si už dávno vybrali, a jednak jedinou možností je být nad věcí.

Také se tomu říká integrace polarity, jinými slovy zůstat v klidu ve svém středu, v oku uragánu. Ale tohle málokdo dokáže. Opustit, odpustit, nelpět, nesoudit, ale stát si za svým přes veškeré nepohodlí. Nechat se vést svou duší, pocity, svědomím a dělat i věci pro druhé nepochopitelné, nebo spíše neuchopitelné.

Chystá se demonstrace. Jindřich Rajchl vešel ve známost. První demonstrace vedlo duo Ladislav Vrábel a Jiří Havel. Rozkmotřili se. Vrábelovi převzal demonstrace Rajchl a od režimu si vysloužil podmínku. Havel po propadáku Letné se vrátil ke své práci na Paralelně a stále pracuje se skupinou odborníků, kteří mohou na základě svých znalostí a zkušeností radit establishmentu, pokud by byl zájem.

A teď další komplikace na alternativě. Z vedení strany PRO odstoupili lidé spoluzakladatelé z iniciativy Pro Libertate. Což samozřejmě vrhá na organizátora demonstrací určitý stín.

Nesoudím, nehodnotím. Navíc rychlé odsudky mají obvykle jepičí život a vypovídají více o jejich autorovi než o tom, proti komu míří. Nahlížet na to lze ze dvou úhlů pohledu. Z jednoho pohledu jde o zradu skupiny, která se nějak vyvíjí.

Z toho druhého, že tak, jak se to vyvinulo, neodpovídá mým představám či dokonce není v souladu s mým svědomím, a proto jsem se po zralé úvaze, kdy už má trpělivost přetekla, rozhodl odejít. Tomu naprosto rozumím. Nechci se podílet na tom, s čím už nesouzním. Příkladem může být odchod MUDr. Hnízdila z České lékařské komory.

A v souvislosti s demonstrací jsem dostal brouka do hlavy. Ohledně své účasti. Počítal jsem s tím, že se účastním. Váhám. Vím, že demonstrace nic neřeší, ale také vím, že je třeba zahulákat a trochu tím postrašit neoblíbenou vládu kolonie a zkusit omezit škody, které páchá.

Je to tedy pěknej guláš v mé hlavě. Budu se muset obrátit k srdci. To jistě zná odpověď. Navíc do té doby se jistě mnoho věcí vyvrbí a stane. Doba je prostě turbulentní.

Je to o drobné práci. Pracuji na svých pozemcích, pracuji v zaměstnání (v tom pracovním matrixu, který mě živí) a hlavně pracuji na sobě, abych více znal a věděl, posiloval svou psychickou odolnost, udržoval fyzickou kondici a zdraví, posiloval i svého ducha a měl dostatek energie. Mohl tak rozdávat lásku, úsměv a radost. Při osobních setkáních, v rodině a třeba i na blogu.

Už se chci účastnit jen her, které mě baví a které chci hrát. Jestli do toho budou patřit demonstrace a účast ve volbách, nevím. Předpokládám, že systém (matrix) je neopravitelný, že se vyčerpal, nenabízí žádné perspektivy a je třeba pracovat na tom novém systému, ale zároveň nenechat si vnutit chystaný nový matrix digitálního otroctví.

Je to fakt dilema. Na jednu stranu nemá smysl volit, na druhou i volbami lze systém nahlodat a zajistit mírnější režim (v rámci stávajícího systému). Totéž je s demonstracemi. Ale nejdůležitější je ten každodenní život, tvořený radostnou tvorbou a soužitím s těmi, s nimiž žiju rád. Našim úkolem je nejspíš být sami sebou a inspirovat druhé svým životem.