Jsem negativní?

Svoji negaci vidím kupodivu pozitivně. Tak si to shrňme. Mým krédem je kouzelné slůvko "nemusím". Začíná záporkou ne, je tedy z jazykového hlediska vyjádřením negativity, a přitom je tak pozitivní.

Nevěříte? Věřte. Musím všemu a všem věřit? Nemusím. Musím sledovat zprávy a informace? Nemusím. Musím mít televizi? Nemusím. Musím být na sociální síti? Nemusím. Musím důvěřovat autoritám a celebritám? Nemusím. Musím důvěřovat politikům, právníkům, lékařům, vědcům, úředníkům? Nemusím. Musím tleskat marketingovému produktu toho času na Hradě a vyvěšovat momentálně preferované vlaječky? Nemusím.

Co vlastně musím? Musím jen umřít. V této hmotné realitě se tomu nemohu vyhnout. Jde tu samozřejmě o smrt fyzického těla. Vědomí zůstává, duše neumírá. A nakonec věřit tomu nemusím.

Kromě "nemusím" existují i další slůvka se záporkou ne, která mohu využít, protože všechno samozřejmě nevím a spoustu věcí neumím.

Proto dělám chyby, protože neumím či nevím. Dovolím si chybu přiznat, protože je to lidské. Dovolím si se omluvit druhému za svou chybu, za své chování, protože je to lidské. Dovolím si nést za své chyby odpovědnost, protože to je také lidské.

Nemusím věřit konspiracím, ale také nemusím všechny konspirace zatracovat, protože některé se časem ukáží, že žádnou konspirací nebyly. Jen za konspiraci byly prohlášeny, aby se pravda na nějakou dobu skryla, protože lež se potřebovala udržet dlouho na výsluní. Aby dlouho vydržela, musí být lež uvěřitelná a pravda navíc potlačená. Lež však má jednu nevýhodu, je přes všechnu snahu dlouhodobě neudržitelná. Pravda ovšem vychází najevo, když už málokoho zajímá. Nemusím se nechat manipulovat, citově vydírat a nemusím to dělat ani já svým bližním.

Je toho hodně, co nemusím, ale také je toho dost, co chci dělat a co mohu udělat. Navíc jsou tu i okolnosti, které kdybych zrovna nemusel, by mi zkomplikovaly život. Nemusel bych mít auto, ale pak bych se třeba na chatu dostával 3x déle a ještě dráž. Také dovolená bez auta by byla složitější. Také bych nemusel mít mobil, ale pak bych ztratil kontakt s rodinou, nevyřídil bych nic v práci a nemohl ovládat bankovní účet.

Zkrátka, je třeba si rozmyslet co nemuset, co nevědět i co neumět. Spoustu věcí se dá ještě dozvědět, stačí nebýt líný, hledat a přemýšlet o tom, i naučit se leccos ještě dá, a nejen v oboru, v němž jsem kdysi studoval a učil se. Existuje dost vzdělávacích kursů, školení, knih, ale i rad moudřejších, chytřejších a šikovnějších. Člověk jen musí mít dostatek pokory, trpělivosti, odvahy, ochoty a vůle se něco nového v životě ještě naučit.

Ale i tady platí, že nemusím. Život sám si rozhodne, zda jsem udělal dobře, zda jsem si uškodil, nebo pomohl. Je lepší svěřit nějaký úkol odborníkovi, proto na světě existuje dělba práce a lidé umí různé věci. Neumím opravit auto, nejsem moc zručný, ale nějaké záležitosti jsem se kupodivu naučil, přišel jsem na to, jak to udělat, když mi to jinak nešlo. Hodně takto učím sám sebe na chatě, když tam něco potřebuji nebo chci zrovna udělat.

Třebaže ve výsledku je to pracnější, a ne tak dokonalé jako od odborníka, mám radost, že jsem přišel na to, jak to udělat a že jsem to skutečně nakonec udělal. Třeba stříšku s rumpálem na (nepoužívanou) studnu, nebo ptačí budku či krmítko, stolek pod vařič, trojnožku na seno, dřevník, molo se žebříkem jako vstup do jezírka. Jsou to drobnosti nebo dokonce blbosti, ale udělaly mi radost. Využil jsem svoji tvořivou energii a nápadu, který (jakoby mimoděk) přišel.

Nemusel jsem, ale mohl a chtěl. A to je fakt pozitivní. Takže přestože používám často záporky "ne", nejsem negativní, naopak slůvka nevím, nemusím, neumím či nechci mi pomáhají tu všeobecnou a propagovanou negativitu od sebe oddělit a nezabývat se jí, nebýt naštvaný a nešťastný. Dovolit si žít radostí, a to je veskrze pozitivní záležitost.