Jsem neofob?

Z magazínu MF Dnes jsem se dozvěděl, že jsem asi neofob, tj. člověk, který má strach z nových věcí. Není tomu tak, obecně mi změny nevadí a některé postupy v oblasti IT mi zjednodušily práci a naučil jsem se s webovými stránkami, s mnohými programy, ale už mi to stačí.

Nechci být zahlcen informacemi nad zdravou míru. Mobil je užitečná věc, je to dobrý sluha, ale zlý pán. Nechci mu otročit a nechci, aby systém toho zneužíval ke špehování a k prolamování soukromí. Jsem z generace, které vadí prolamování soukromí a zběsilá rychlost zavádění novinek v této oblasti. Zkrátka vidím i druhou stranu mince.

Musím mít brýle na čtení a nechci si kazit zrak zíráním do mobilu, nehledě na to, že ho občas zapomenu, nebo si ho dokonce nechám doma. Proto se většinově vyhýbám aplikacím, neříkám, že jsou špatné, ale nemám potřebu si je stahovat, obzvlášť na každou blbost. Nebojím se toho, ale nemám chuť, nebaví mě to.

Jsem tedy technologický debil, ale nejsem technologický dement. Debil znamená, že s tím neumím tak dobře zacházet a to, že nejsem dement, znamená, že mě to neovládá, že zkrátka můj mozek používá ještě své rozvinuté klasické lidské synapse, a ne ty zploštělé (spíše virtuální).

Dnes máme generaci dětí, zvanou alfa (děti narozené po roce 2010), která je s moderními technologiemi (s mobily, tablety, sociálními sítěmi) tak srostlá, jako žádná jiná generace před nimi. V téhle oblasti už tu máme generační propast, ale nelze paušalizovat.

Zdá se, že už moc nebudou umět rozlišovat mezi reálným a virtuálním světem. Nedělá jim problém ani kontrola soukromí. Bez mobilu ani ránu. A to jím v podstatě ani nevolají, jen si píší a sledují nějaká videa, či hrají hry. Kdejaký youtuber je pro ně větším vzorem i autoritou než jejich vlastní rodiče. Už ta generace před nimi je mobily ovlivněná. Navigace v mobilu je třeba navede na neexistující most nebo někam do slepé ulice a známe případy, kdy řidič skončil v potoku a vymlouval se na navigaci. Když dostanou papírovou mapu, chtějí si dotykem prstů zvětšit detail jako na tabletu či v mobilu.

Pro mě a moji generaci je to úsměvné a opravdu stresující, protože člověk má obavy, co by takové děti (jimž říkáme sněhové vločky) dělaly, kdyby jim ty mobily z nějakého důvody nešly (signál, baterka, blackout), dokázaly by se přepnout do jiné reality, nebo by páchaly hromadné sebevraždy?

Osobně v tomto směru (ve svých šedesáti) působím jako fosil z pravěku, přesto, když se něco chci a potřebuji naučit, požádám své děti a ty mi v tomto ohledu pomohou. Radši platím hotově, chodím do malých krámků a vyhýbám se sociálním sítím. Stačí mi klasický internet, e-mail, blogy a weby (vč. těch mých, které jsem se nějak ovládat naučil) a tady jsem neofobií rozhodně netrpěl, přesto, že to pro mě byla velká změna a vyžadovalo to nějaké učení a pochopení. Ale to jsem chtěl.  A v tom je ten zásadní rozdíl, protože apky nechci, kdybych chtěl, už je dávno mám.