Jsem součástí přírody!

A navíc rád. Užívám si přírody a léčím se. Léčím se v lese. Aplikuji na sobě lesní medicínu. Je zadarmo. Dokud je les a dokud příroda je.

Dokud ji ti lidé ve své pýše nezničí. To se ale nestane. Proč? Protože příroda má tu moc naopak zničit lidi. Jsem také biologický druh – člověk, takže ať chci nebo nechci, jsem též součástí lidské společnosti. Tak jak se mění příroda a planeta Země, tak se proměňuje i lidská společnost.

Proměňují se lidé. Mnozí se probouzejí z hypnózy a deziluze. Nechtějí už hrát "matrixové" hry, objevují svoji moc, ač jim říkali, že jsou bezmocní. Dost z nich se obrací a navrací k přírodě. V ní čerpají energii, radost ze života a objevují i dosud neznámé. Posilují svoji imunitu, dávají přednost přítomnému okamžiku. Snaží se život prožít, ne přežívat.

Čím dál víc jdu tímto směrem. Snažím se s přírodou spolupracovat a aspoň částečně ji chránit. Na pozemcích, které mi (spolu)patří, to tak dělám. Na malé zahrádce (ve městě, kde žiju), kde pěstujeme zeleninu a ovoce, ale máme tam také bylinky, květiny, skalku a trávník. Přirozený. Sekáme ho, ale rozhodně nevytrháváme rostlinky, které v něm rostou.

Máme přírodu i doma v bytě. V podobě pokojových rostlin a domácích mazlíčků. Kromě psa a papouška, jsou to převážně živočichové akvarijní a terarijní. Je to starost, ale zároveň potěšení. Bez pokojových a balkónových rostlin si už nedovedu život představit.

Ale největší díl máme na chatě, kde pozemky dělíme na estetické, což jsou záhony s květinami, užitečné, což jsou bylinky, maliny, lesní jahody, rybízy a záhonek určený pro pár brambor. Pak jsou velké travnaté porosty, které převážně sekáme sekačkou a malá část loučky, kterou převážně kosím kosou. Pak máme biotop, koupací jezírko, vršený kompost z bioodpadu a takovou polodivočinu.

Za statným dubem máme miniprales čili divočinu, kde vládne příroda. My tam občas uklidíme civilizační výdobytky, které obvykle přinese velká voda.

To je má "vlastní" příroda, kterou mám systémem přidělenou, tj. zapsanou v katastru nemovitostí. Kterou jsem si pořídil, zaplatil a dále z ní odvádím (nesmyslnou), ale povinnou daň z nemovitostí. Na penězích a majetku nelpím, ale přírodu k životu potřebuji. Mám štěstí, že se na ní dívám i z okna bytu. Na jednu stranu vidím velké stromy, travnatý plac a město v zeleni a část lesů kolem. Z druhé strany se dívám na vilky a jejich zahrady a vidím i další lesní plochy. Je to výhoda pohledu z výšky třetího patra bytového panelového domu.

A jak jsem popsal, do toho zeleného okolí vyrážím téměř denně, většinou pěšky se psem, na zahradu, na kole, na koupání v Jizeře či jiných přírodních koupalištích. Pokud jsem na chatě, pak kromě údržby našich pozemků, vyrážíme na procházky v blízkém i vzdálenějším okolí.

Mám raději přírodu, která není až tak turisticky atraktivní, protože ta je svá. Ne, že by byla nedotčená, ale je taková divočejší. Hlavně ji neničí nápory (rádoby?) turistů, kteří v podstatě jezdí za jakousi "pouťovou atrakcí".

Mám přírodu na dosah a jsem v ní rád. Mnohem raději než s lidmi, s nimž si už nemám co říct. Dobré je však to, že nacházím lidi, s nimiž si mám co říct. Jak člověku roste úroveň vědomí, ztrácí ty, s nimiž si rozuměl dříve a nalézá ty, s nimiž si rozumí dnes. Musí ale počítat s tím, že takových lidí je mnohem méně a ve svém okolí jich moc nenajde.