K demonstraci po tichácku

Ptám se sám sebe, proč jít na demonstraci a jaký k tomu najít motiv? Nemám moc rád davy a davovou psychózu, která je ovlivnitelná, ale došlo to tak daleko, že se ptám: zúčastním se demonstrace? A odpovídám: Ano.

To by mohlo stačit, ale chci to doplnit, předně neočekávám, že se vláda lekne a podá demisi. Ani není tak důležité, co se bude řečnit a k čemu vyzývat, ale jaká bude atmosféra, a hlavně kolik se účastní lidí.

Proč je počet demonstrantů nejdůležitější kritérium? Když bude lidí málo, má vláda pod kontrolou silové složky. Ty může jen uplácet a třeba část z nich povzbudit k mlácení a zatýkání "radikálů" (najdou se mezi nimi takoví).

Když bude lidí více a Václavák bude z velké části zaplněný, těžko už dá Slizounek příkaz k mlácení demonstrantů (protože ví, že se v těch složkách najdou i sympatizanti demonstrantů). No a když bude těch lidí ke dvě stě tisícům a budou zaplněny i postranní ulice, bude se vrchnost bát toho, aby se silové složky většinově nepřidali na stranu demonstrujících. To už je silný motiv k ústupkům a přibrzděním či korekci některých vládních nápadů.

Jinými slovy, napsali si to o té radikalizaci na tom Slizounkově vnitru, velmi dobře. V podstatě na počtu záleží, jestli to vyhodnotí, že je to pro ně stále udržitelné a hratelné, nebo už je "vzbouřenců" přes míru, a tudíž se to nedá udržet. Zvedá se mohutná vlna, která je smete?

Nebo jsou to jen vlnky, které se vzedmou, rozlijí a zase se poslušně vrátí do stále zatuchlého rybníku? Uvidíme.

Co si však přeji?

• Aby demoška byla klidná a mírumilovná
• Aby nebyla příliš dlouhá a rozvleklá
• Aby se nevyhrožovalo, ale vyzvalo k jednání a spolupráci
• Aby vyzněla spíš jako proti morální bídě, a hlavně pro mír
• Aby lidé zažili pozitivní energii sounáležitosti
• Aby chtěli dále hledat pravdu, poznávat, přemýšlet v souvislostech a vnímat přesah (spiritualita)
• Aby byl přítomen smysl pro humor
• Aby lidé nepřijímali vystupující řečníky jako spasitele, ale jako lídry budoucnosti
• Jako ty, kteří s nimi budou budovat novou společnost spolupráce a tvoření na troskách té staré

Co nedává smysl?

• Přesvědčovat přesvědčené (budit probuzené)
• Přesvědčovat nepřesvědčitelné (ideologicky zaslepené fanatiky)
• Vyzývat vládu k demisi (to neudělá, dokud si bude myslet, že to má pod kontrolou, tj. že ovládá silové složky a obslužný personál)
• Dávat vládě ultimáta (pokud se nebude fakticky bát, nehne to s ní)

Co dává smysl?

• Mluvit o míru a chtít mír (mezi s sebou)
• Smát se a usmívat (mezi sebou)
• Požádat vládu o sebereflexi (byť jí není schopná) a dát ji doporučení co dělat, aby se sama zachránila
• Nabídnout paže a hlavy pro spolupráci (ani ne tak vládě, jako sami sobě)
• Nabídnout ruku ke smíru, odpuštění (nejen vládě, ale hlavně sobě, abychom neplýtvali energii na zbytečné spory)
• Nenechat energii vyšumět a přijít s dalšími "překvapivými" nápady

Co to může být za nápady?

• zahltit úřady (zdá se, že tohle si vláda zajistila sama, najmě na Úřadech práce)
• postrašit banky vybíráním větší hotovosti a zásadně platit hotově
• vypínat mobily či je nechávat doma
• bojkotovat obchodní centra, vybrané firmy
• přestat kupovat nepotřebné věci (chudnutím se děje samo)
• přestat sledovat politiku v televizi a v mainstreamových médiích (aspoň jim přestat věřit),
• vytvářet spolupracující, tvořivé, sousedské, lokální komunity
• pěstovat lokální soběstačnost,
• posilovat důvěru v sebe a v lokální komunitu
• rozvíjet vzájemnost, svépomoc a směnu zboží a služeb
• sdružovat se osobně v ostrůvcích pozitivní deviace.

Je to takový malý příspěvek k rozebírání demonstrace po vidlácku. Naložte s tím, jak umíte. Potěšilo by mě, kdyby to Vidláka, či dokonce Rajchla inspirovalo. Aspoň k tomu, že nechají promluvit někoho z iniciativy Mír a spravedlnost (Matěj Stropnický?) a třeba i Tomáše Lukavce, nebo aspoň někoho jeho typu, aby tam byla aspoň špetička spirituality.