Kam jsme se to dostali?

Nestačím se divit. Média nijak nehltám a moc nesleduji, přesto se informace ke mně dostávají, nejčastěji z titulků na Seznam.cz či z webů, které čtu či poslouchám.

Informace se dají rozdělit na ty, které jsou k smíchu a na ty, které naštvou a občas se najde i nějaká, která potěší.

Rozesmála mě zpráva, že lidé chodí na procházky jako s pejsky, ale bez pejsků, s prázdnými vodítky. Nebetyčná hloupost kvete nebo jsem tuto recesi jako recesi nepochopil? Pokud to ti lidé myslí vážně a jako, že jsou správně in, tak potěš koště. Vypovídá to snad jen o jejich stádovosti, lenosti, nezodpovědnosti a lehké manipulovatelnosti. Protože starat se o pejska je zodpovědnost, práce a zároveň potěšení a máte doprovod na procházce i bez nějakých dalších lidí. Ovšem není to "in" a asi vám to nezajistí sledovanost na sociální síti.

Vždycky mě udivují ty "módní" vlny, na kterých se chvíli jede. Kdo si dnes vzpomene na zumbu, chození za Pokemony, hledání kešek, možná brzy vyhasne i disc golf. A už si ani nevzpomenu na nic jiného. Teda jo, ale to se týká klasiky mého mládí: kuličky, čára, pupendo a céčka.

Podobné "vlny" jdou od vládních institucí, nejdříve se něco propaguje, to se masívně zadotuje, vznikne poptávka, po zrušení dotací už to tak výhodné není a v tichosti se od toho odejde a zapomene. Jen v energetice to bylo zajímavé: podpora elektrických přímotopů, podpora plynofikace, pak fotovoltaiky, tepelných čerpadel a větrných elektráren. Přidejme si k tomu ještě biopaliva.

Podpora automobilového průmyslu, budování průmyslových zón a daňové prázdniny, ústup developerům a nadnárodním firmám. Nyní se podporují (asi v rámci úspěšné dehumanizace) zbrojařské firmy, před nedávnem firmy farmaceutické a "vakcinační genocida". Nakonec jsme to vše ve větší míře přežili. Ale poučení? Změna směru? Nikde.

Navíc se to úplně proměnilo, bývalí anarchisté se proměnili v poslušné korporátně globální světoobčany, bývalí pacifisté v ty největší válečné štváče, u tzv. ekologů došlo k proměně také. Ale jednoznačné to není, jsou tací, kteří by snad v přírodě nepřežili ani den, ale tlačí byznysový Green Deal, kácení lesů ve prospěch slunečních a větrných elektráren, naopak zavírání těch jaderných a uhelných, nesmyslné poplatky, vlastně pokuty za tzv. uhlíkovou stopu. Protestují proti dálnicím, ale proti betonování krajiny, nejsou vidět. Takže i tady samozřejmě platí "hledej stopu peněz".

Ale jsou ochránci přírody, kteří s tím nemají nic společného, uklízí les, organizují přírodovědné vycházky, kosí louky, sází stromy, budují mokřady a kriticky se vyjadřují třeba k současnému boomu výstavby větrných elektráren v naší přírodě. To jsou zprávy, které mě osobně těší.

A stát, v našem případě ten organizovaný zločinec a mafián, sloužící korporátům a mafiím, si dovolí navrhnout snazší výstavbu na nejlepší půdě? Komu tím slouží? Copak nemáme tu krajinu dostatečně fragmentovanou, zabetonovanou a zaasfaltovanou? Co tam má vyrůst? Montovny s levnou pracovní silou z ciziny či s roboty? Další sklady, další nákupní centra, další parkoviště, další developerské bytové komplexy pro investiční byty či bydlení bohatých (nejspíš cizinců)?

Aby se ta proměna završila, tak ti, kteří uměli něco vybudovat, rozvíjet a předat svým potomkům, se stali obtížným hmyzem a pokud něco kritizují, ptají se, pochybují o nastoupené cestě a trendech, tak nejenže se s nimi nikdo nebaví, ale jsou umlčováni, vyháněni na okraj společnosti, někam za ten Foltýnův příkop a onálepkováni jako dezoláti, chcimíři a svině.

A tak se na stará kolena stávají sami těmi anarchisty a nepřáteli státu. Státu, po kterém nic nechtějí, resp. chtějí jen jedno, aby jim dal pokoj a ničím je neobtěžoval, nešikanoval a nebuzeroval. Jenomže právě to těm byrokratům na nejvyšších pozicích nejvíc chutná. Mít nad námi tu moc.

To si však jenom myslí, nad (poslušnou a zbabělou) většinou tu moc možná mají, ale rozhodně ne nad všemi. Kolik škody si ještě dovolí napáchat? Jak dlouho jim dovolíme nám škodit?

Osobně si myslím, že jim to vydrží až do nějakého toho "nárazu do zdi". Cestu nějakými postupnými kroky zpět nějak nedokážu vidět, ale naději v obnovu a regeneraci po spadnutí domečku z karet tu optimisticky vidím.