Každý den prožít nějakou radost

To bych chtěl. A občas se vydaří. O radosti z dnešní pomalu končící soboty napíšu rád. Dopoledne jsme byli na tradiční Cestě pohádkovým lesem, pořádané místním Sokolem, tentokrát věnovaný čarodějům a čarodějnicím. 

Dělali jsme radost nejen asi dvě stě dětem a jejich doprovodu, ale i sami sobě. Když jsme se vrátili ze stanovišť, mohli jsme si opéct buřty a hlavně jsme se viděli, jak jsme vypadali. V tomhle má větší invenci má žena, která vždy pro nás vymyslí kostým, paruky a další rekvizity. Ve skříni máme asi dvě velké tašky, ale málokdy jdeme v tom samém, protože témata Cesty se mění, většina lidí zůstává, ale také už nás doplňují ti mladší, a to je také radost.

Odpoledne jsme jeli autem na zahradu, protože jsme tam potřebovali dovézt sazenice rajčat, paprik, také cuket, dýní a pórku. Vše se zasadilo, zalilo, vyplelo. Zahrada teď vypadá báječně a máme z toho radost, i když tam makáme. Akorát je hrozné sucho, tak je třeba zalévat. Moc u nás nepršelo, když mohlo.

Další radost mi dělá Jizera, už se v ní (aspoň já) mohu po práci na zahradě vykoupat. Sice teplota vody má do dvaceti stupňů daleko, ale jakmile je něco nad deset, tak už si v takové vodě zaplavu. A odhadl bych to už na nějakých 15, 16 °C, a to už je docela fajn.

A to mám ještě zítra volnou neděli, zahrada je hotová, se psem se ve vedru moc daleko chodit nedá, tak to u mě vypadá na kolo a vodu.