Má smysl nevolit?

Když nenajdu svou volební alternativu, proč bych volil? Nechci ani Pětikolku ani Babiše. Zbývá tak akorát SPD s Trikolorou. Nebo rozdrobená mimoparlamentní opozice s příliš mnoha generály?

Ta nepoučena nabízí akorát příliš mnoho subjektů s maximálně možným lízáním 5% hranice. Ale třeba se už něco profiluje. Jsem docela zvědavý na Stačilo! A také jak se poperou o v zásadě stejné voliče PRO a Svobodní.

Myslím si ale, že tu není nabídka pro odpadající liberály. U nás se volí většinově ze silných stran (dle médii protěžovaných preferencí) a tzv. menší zlo. A poslední dobou, ať se volí, jak se volí, dopadne to přibližně stejně, z bláta do louže, nebo z deště pod okap. Vyberte si.

Lhostejnost je lepší než horlivost a ignorance je lepší než nenávist. Z toho mi vychází, že je lepší nevolit. Ale nevíme, co ve voličích skutečně dříme a jak nakonec vyjádří svou tichou rebelii. Letos u nás budou mít příležitost dokonce třikrát.

Do Europarlamentu lze alternativně volit veš v kožichu čili potížisty eurounijní byrokratické centralizace. Tady se asi vyplatí mobilizovat voliče a udělat první průzkum bojem. Pak jsou volby krajské společně s třetinou Senátu.

Kromě těch, kteří budou usilovat o zvolení do některého voleného orgánu, je tu řada alternativ, v oblasti mediálních video-kanálů, internetových deníků a blogerů, ale též pracovních skupin, které se zabývají různými vizemi, jak systém transformovat, nebo rozjet a nastavit jinak po nejspíš pravděpodobném kolapsu. Systém je příliš složitý a potřebuje zjednodušit.

Reforma by měla spočívat v redukci předpisů a byrokracie, v decentralizaci a re-lokalizaci. Předpokladem regenerace je vznik relativně nezávislých a soběstačných lokálních a regionálních struktur a celků. V případě déletrvajícího a celoplošného blackoutu budou lidé postaveni před poměrně jednoduchou otázku: jak si můžeme sami pomoci? Platí pomoc hledej na konci své paže. Hlavní roli bude hrát rodina, sousedé, zkrátka to, co se bude právě dít v místě, kde se nacházím. Tady bude moc záležet na tom, zda se objeví lidé, kteří jsou schopni a ochotni organizovat pomoc, jak obstojí místní elity, úřady a skupiny lidí v takové zátěžové zkoušce, kdy přestává fungovat stát. Díky dobrovolným hasičům, myslivcům, stále ještě obvyklé sousedské vzájemnosti, lidem zvyklým pracovat rukama a přemýšlet o řešeních, bude situace daleko lepší na venkově.

Nevolit nebo volit "anti-systémově" nebo menší zlo? Toť otázka. Nechat to padnout na hubu, nebo to brzdit? Snažím se to brzdit, aby ten náraz do zdi nebyl tak hrozný.

Co víme? Máme tu různé skupiny tzv. alternativy, lidi, kteří přemýšlí o kolapsech, píší knihy, vyjadřují své myšlenky do prostoru, lidi odvážné a ochotné přiložit ruku k dílu a pomoci druhým. Máme tu lidi, kteří se chovají jako naprogramovaní roboti, kteří chtějí druhé ovládat, kontrolovat a parazitovat na nich.

Máme tu vládní skvadru, která je neschopná a zároveň všehoschopná, zbabělá, chamtivá, úslužná ke globálním korporacím, a naopak povýšená nad své občany, netečná k jejich problémům, které neumí řešit, a naopak je způsobuje.

Na druhé straně s neuvěřitelnou schopností nasírat čím dál tím víc lidí a svým způsobem probouzet dosud zhypnotizované lidi, což je vidět na té nedůvěře i mezinárodním žebříčku nepopularity premiéra. Víme také, že odpadlictví (z liberální víry), k čemuž stačí mít malinko odlišný názor, vyjádřit podiv nebo mírnou kritiku, je v dané skupině horší zločin než být skutečným "dezolátem", kterými je třeba pohrdat.

Také víme, že se daří humoru, což je typicky česká obrana v těžkých časech. Např. nezastavitelně běhá po internetu odkaz na "do pravdy přeložený" Fialův vánoční projev ("je mi to líto").

Co nevíme? Nevíme, jak velká je skupina tzv. tichých rebelů. Tedy ta mlčící většina a jak se to projeví právě při volbách. A také nevíme, zda se již nechystá nějaký "vládní převrat". Ale s tím se obvykle čeká na nějaký volební průšvih. Víme naopak, že je snaha pomocí korespondenčních a/nebo elektronických voleb a snížením věku voličů uchovat u moci Pětikolku na věčné časy.

Samozřejmě velký vliv bude mít situace v jiných zemích v Evropě a ve světě. Lze očekávat dynamický až turbulentní vývoj a jisté je jen to, že nic není jisté (snad kromě smrti) a že jsme vstoupili do období permanentní nejistoty a s tím je třeba se nějak vyrovnat.