Mám asi naprosto naivní představy

Většinou jsem si něco představoval a plánoval a většinou to dopadlo úplně jinak. S odstupem času jsem poznal, že to dopadlo obvykle lépe, než jsem čekal.

Mám záměr odejít ze své současné práce a zároveň mám přání dělat něco jiného. Dělat to, co mě naplňuje, co mi činí radost. Nevím, jak mi Vesmír uspořádá mé plány a záměry a jak se to stane.

Cítím, že tady ve své práci ještě mám něco dokončit. Bude to v souladu s mými plány nebo ne? Nevím, jestli se něco nechystá, najednou se mnou přestali komunikovat nějací lidé, kteří předtím pořád něco žádali. Naše představy se liší, vím, že nesplňuji jejich představy o mně, do nichž si vkládají to klasické "podle sebe soudím tebe". Asi něco chystají. Nejspíš mě chtějí vyšoupnout ze sedla. Vědí, že mi to nevadí a že svým způsobem si to přeji? Že rád ty funkce opustím? Že na nich nelpím a ani na penězích? Zkrátka se s nimi v jejich vnímání světa míjím. A je mi to stále víc ukazováno.

Na druhou stranu to nové si stále dává na čas. Nerozeběhlo se to dle mých představ, možná to bude potřebovat ještě čas, spoustu práce a trpělivosti.

Možná mě to nepouští dál, protože je třeba ještě něco tady dokončit. Zažíváme takovou přechodovou transformační fázi. Přichází už čas obratu? Nějak intuitivně to cítím, a proto se mi moc nechce dělat to, co dělám? Zpracoval jsem texty do knihy, věnoval jsem tomu nějakou práci a dal něco ke čtení. A teď čekám na reakce, které zatím nepřichází. Tak mě to školí v trpělivosti.

A také tam hlodá ten červíček, co když to je úplně hloupé, nečtivé, zkrátka to nemá moc potenciálu to lidi oslovit. Dostávám impulsy různé. Něco je mi nepříjemné, něco naopak příjemné.

Je to stejné jako s počasím. Jaro už přichází, je to cítit. Už máme více denního světla, už kvetou první jarní kvítka, ptáci už zpívají i přilétají ti stěhovaví. Mě to těší, protože budu více času trávit venku, na zahradě a v přírodě.

Tak jsem zvědav, jak se to vyvine, co si vše ještě prožijeme. Práce je sice dost a nikdo jiný ji za mě neudělá, ale chci mít také volno. I v tom volnu se věnuji práci, té radostné tvorbě a také práci na sobě. To mě posunuje v tvorbě své reality a přístupu k životu.

Jako milovník svobody už nechci být poután nesmyslnou byrokracií. Jak to zařídit? Je třeba jít někam, kde už nebude tak vlezlá. O to se snažím a nějak se to vyvine.

Jen nevím, zda jsem tak netrpělivý, a ještě ten čas nenastal, nebo naopak mě ten život nakopává proto, že jsem to už neudělal? Když o tom přemýšlím, napadá mě, že už se to možná brzy překulí či rozuzlí, najednou bude všechno jinak a bude jedno, zda jsem zůstal, či odešel.

To je ten kolaps a následná regenerace. Na jaře se život po zimním klidu probouzí, přichází nová míza, nová setba a po létě, na podzimu, budeme sklízet plody své práce.

Ale nyní je čas pro přípravu půdy pro setí. Jak se říká, co zaseji, to sklidím.