Máme být sebevědomí a šetřit

Prohlásil premiér. Akorát ty příklady nějak kulhají. Máme být sebevědomí asi tak jako náš premiér v době, kdy byl předsedou Evropské rady a belgický europoslanec mu v Europarlamentu "myl hlavu" a on ani nepípl, jen si psal nějaké poznámky?

Máme šetřit. Asi tak jako poslanci na svých platech, ministři na svých politických náměstcích a vláda na nadbytečných úřednících a úřadech?

Dovolím si upozornit, že některým z nás sebevědomí nechybí a mnozí z nás šetřit musí, aby vůbec přežili. Příčina? Drahé energie, potraviny a inflace. Šetřit musí i firmy. Některé čeká bankrot, jiné (právě ty sebevědomé) už plánují odchod ze země.

Ale dívejme se na to pozitivně, protože jak se říká, všechno zlé je pro něco dobré. Jak se v tomto směru dívat na Fialovu vládu a kde najít pozitiva? V hospodářské politice a energetice, v servilitě ke globálním korporacím a institucím, v nějakých chaotických balíčcích, v nárustu byrokracie a předkládaných (spíše zmatených) vizích? V signálech, frázích a metaforách? Možná, že tam někdo nějaká pozitiva vidí, já moc ne, byť nějaká vlaštovka by se už našla (odkup plynových zásobníků). A v čem tedy vidím to pozitivum?

Paradoxně v té velké nedůvěře vládě, což je samozřejmě pro vládu negativní, ale pro společnost spíše pozitivní, protože ji probouzí a mění. Ono to není tak vidět a zakrývá to naštvanost a smutek, nicméně "na dně oceánu to bublá". On ten Antibabiš a další podobné anti-programy nemohou fungovat věčně, navíc, když veškerou moc a tím i zodpovědnost za ní má už nějakou dobu druhá strana, která už ukazuje, co umí, tedy spíše co neumí. Jsou už nějakou dobu na nasvícené scéně. Kecy, fráze, sliby již nestačí, skutky rozhodují.

Nedůvěra je samozřejmě jev negativní, člověk potřebuje někomu a něčemu důvěřovat a věřit. Je to jeho bytostná potřeba. Nicméně nedůvěra a pochybnost vede k tomu, že člověk hledá, čemu jinému může důvěřovat, když něčemu důvěřovat přestal. Pokud se dostane k tomu, že se naučí důvěřovat především sám sobě a následně objeví další lidi se sebedůvěrou, sebeúctou, má už komu důvěřovat.

To se děje. Jak můžete věřit těm, kteří vám lžou, příp. aspoň některé věci zamlčují. Jak můžete věřit těm, kteří cenzurují nepohodlné názory a jejich nositele dehonestují a vylučují ze společnosti. Jak můžete věřit těm, kteří si vynucují vaši poslušnost a vnucují vám něco, co nechcete. Jak můžete věřit těm, kteří vás neustále něčím straší. Jak můžete věřit těm, kteří uměle způsobují drahotu a nedostatek a tím nás vedou do destrukce, chaosu a bídy. Jak můžete věřit těm, kteří nechali rozbujet byrokracii do obludných rozměrů.

Ta byrokracie mě štve, protože je šikanující, nesmyslná a vytváří spíše chaos. Na druhou stranu spoustu negativních procesů dokáže zbrzdit, u nás např. asfaltizaci a betonizaci, čím paradoxně může pomoct přírodě a uchování zemědělské půdy. Zároveň tím komplikuje i případný budoucí přesun válečné techniky na Východ. Díky byrokracii to tak rychlé nebude a mezitím se mohou radikálně změnit podmínky.

Bude k tomu již dost probuzených a odvážných? Nebo stále je moc lidí zhypnotizovaných Blyštivým Péťou, zastrašených vykuleným Vítkem, s mozky dočista vymytými Českou televizí?

Těch lidí je hodně, poslušných je vždy více než rebelů, ale ti poslušní budou stejně loajální k novým elitám, jako jsou dnes loajální k parazitům, tedy těm současným "elitám".

Demonstrace nám něco naznačí a ukáže. Tak se tam ukažme a ukažme tím vládě, že průzkumy o nedůvěře nelžou. Buďme sebevědomí a odvážní.