Mívám občas telefony, které mě rozesmějí

Je to vždy, když volá někdo a ptá se, zda může mluvit s někým, kdo má ve firmě na starosti třeba služební telefony, společenskou odpovědnost a něco podobného. Je to pro mě stejně absurdní, jako by se ptaly, kdo v naší firmě zodpovídá za výměnu toaletního papíru na záchodě (že by manažerka podlahových ploch?).

Jsme tak malá firma (o čtyřech lidech) a jednom služebním mobilním telefonu, že řadu funkcí, na které mají korporáty buď celá oddělení nebo aspoň určeného člověka, zkrátka zajistit nemůžeme. Něco řešíme externě a něco prostě ignorujeme, protože je to v našich malých poměrech naprostá hloupost. Naprosto absurdní.

Většina tázajících se podivuje, že se směju, když vyslechnu jejich požadavek. Záhy vysvětlím, že tady pracují čtyři lidi, z toho tři pro účetnictví a ekonomiku a já pro všechno ostatní. Po tomto vysvětlení člověk na druhém konci drátu většinou pochopí, poděkuje a zavěsí. Obvykle ještě má nějaký ten zbytek zdravého rozumu.

Pro mě je to takové osvěžení, stejně jako, když se v práci zvednu od počítače a vyrazím do terénu. Někdy mě baví i lidé, někdy naopak štvou. Ale to už je úděl "byťáku", protože sousedé v domech mají pořád nějaký problém, který je nutné řešit.

To chápu, ale někdy ten problém opravdu vyřešit neumím. V jiném případě to jde celkem lehce. V této práci mi život přináší neuvěřitelné zážitky. Občas o to něco napíšu a třeba to jednou celé nějak sepíšu.

Ale jinak mě byrokracie vůbec nebaví. Ale ignorovat ji moc nemůžu, jen do určité míry. Práce kancelářské krysy není moc tvořivá, ale o dost věcech se dá přemýšlet, něco lze vylepšit, zjednodušit, dost věcí člověk pozná a naučí se. Jsou případy, kdy se uplatní i fantazie a posiluje mě setkávání s lidmi, kteří něco umí. Většinou to jsou šikovní řemeslníci. Jejich práce má tu obrovskou výhodu, že je vidět. Ono je vidět, když se jim něco povede, ale i nepovede.

V pracovním ohledu nejsem workoholik, důvod je prostý. Potřebuju být venku a v přírodě. Kancelář je pro mě nutné zlo na těch osm hodin v pracovních dnech. Na penězích nelpím, ale na době, kterou si užívám mimo kancelář, ano. Protože svou práci vykonávám jako uvolněnou funkci, o mém platu rozhoduje Shromáždění delegátů, které jsem nepožádal o zvýšení platu, ale o zkrácení úvazku a toho si teď užívám. Takže jsem vlastně svým způsobem přidáno dostal. Beru sice stejně, ale za míň pracovních hodin.

Od začátku roku mám třídenní víkend a skvělý bude hlavně na jaře a v létě. Teď jsem měl hodně práce, a ještě mě náročnější období čeká. Ale pak si to užiju o to víc.

Těším se, až skončím, protože už mi přijdou k smíchu věci, které ostatní berou tak vážně a nejapný vtípek nechápou a berou osobně. Nejvíc mám takové nutkání si zažertovat, když volá někdo, že nejde televize. Osobně televizi nepotřebuji a moc se na ní nedívám, a proto si říkám, vždyť když nejde televize, tak vás to osvobodí, poskytne vám prostor jít ven, pokecat se sousedem, číst knížku. Na druhé straně pro starší lidi bývá často jediným společníkem a je pro ně těžké to snášet. Takže vtípek spolknu. Dovolím si ho jen k někomu, s kým se dobře znám a vím, že má smysl pro humor.