Mladí jsou jiní, ale …

… v nějakém základě stejní, nebo podobní jako jsme byli i my, když jsme byli mladí. Netroufám si hodnotit, zda je to dobře nebo špatně a ani to nechci. Jen pozoruju a něco se mi nelíbí, něco naopak ano. A samozřejmě nelze paušalizovat a strkat všechny mladé do jednoho pytle.

Na můj vkus jsou hodně digitální a moc jedou sociální sítě a mobily. Ohlupuje je to a neprospívá na zdraví, zvláště, stanou-li se na tom závislí. Pak se rozjedou další věci jako sociální fóbie, obezita, úzkosti a deprese.

Jsou údajně citlivější. Proč? Jsou nositeli pozitivní evoluční změny? Nevím. Společnost mi připadá stále drsná, stále manipulovaná strachem a stále se tlačí na výkon. A v tom se má citlivý člověk cítit dobře?

Stále platí, co tě nezabije, to tě posílí. Nechat "nabít hubu" je pro dítě důležité, protože tak dříve pochopí život v souvislostech. Samozřejmě dítě potřebuje zázemí, bezpečí domova a lásku rodičů. Ti by měli být schopni a ochotni to dítěti dát. Kolik takových mladých rodičů to zvládá? Kolik se jich odváží dítě mít a díky němu se třeba uskromnit?

Mladí lidé to nepřehánějí s prací a výkonem. Umí na rozdíl od starších generací odpočívat, říct si, co potřebují a chtějí. Korporáty se jim snaží přizpůsobit. To jsou už ti, kteří pracují nebo nastupují do práce a sbírají pracovní zkušenosti. Nebo stále studují, jsou dlouhodobě nezaměstnaní a dokonce nezaměstnatelní (mají přehnané požadavky a nic neumí).

Na druhé straně jsou ti tvořiví, co mají nápady, a třeba si při studiu založili firmu a vydělávají. Dále ti, kteří hodně cestují, bydlí v karavanu, nebo ti, kteří se rozhodli žít po svém v přírodě, vše si vypěstovat, koupili si nějaký polorozpadlý statek, nebo jen pozemek, na který si přivezli maringotku a tam budují své zázemí, svůj domov.

Život je rozmanitý a ani ti mladí nejsou uniformní. Byť tu snaha je. Ideologizace, digitalizace a hloupnutí. Mladí jedou na technologiích, umí s nimi lépe zacházet, ale na druhou stranu snadněji se stávají závislými. To, že chybí zkušenosti a poznání, je přirozené a dá se dohnat. Školní a vzdělávací systém tady pokulhává za potřebami a hlavně tápe. Prostředí se změnilo, přesto, kdo chce, si cestu ke kvalitním znalostem a vědomostem najde. Část mladých určitě dokáže přemýšlet v souvislostech, a dokonce zapojit ten pocit, intuici, neřídit se jen přísnou logikou. Bohužel to jsou výjimky, které existují vzdělávacímu systému spíše navzdory.

Žijeme ale v přechodové fázi, každý na jiné individuální úrovni, s rozličnými vlohami, zkušeností, poznáním, šikovností a zručností.

Určitě bych mladé nijak nezatracoval a neházel do jednoho pytle. Problémy existují a nejsou rozhodně malé. Nedávno se psalo o brutalitě dětského násilí. A jsme u toho, kdo to podněcuje? Média a sociální sítě. Podle mě.

Je to už víc na nich, sám se pomalu chystám do důchodu, předpokládám, že budu důchodce aktivní, ale hlavně chatař a zahrádkář. Třeba budu i přednášet. Samozřejmě bych chtěl ještě nějaký čas vidět vyrůstat svá vnoučata a pokud mi budou síly stačit, svým dětem pomáhat.

Ovšem nelze žít život za ně, to si musí prožít každý sám. Taky svým životem, svým příkladem bude ovlivňovat druhé. Myslím si, že přichází čas, kdy se to mění, staré definitivně končí a nové se v bolestech rodí. Přechod jednoduchý nebude, ale snad to zvládneme. A ten, kdo přežije případný kolaps, si užije následné regenerace.

Jaký si to každý udělá, takový to má. Jen vzít v potaz, že jsme součástí přírody a Bůh je všudypřítomný. Naděje žije vždy. Narazil jsem na mladou paní nebo slečnu na úřadě, jednání bylo velmi příjemné a lidské. Pomohla mi v orientaci a nasměrování. Není to s těmi mladými tak hrozné, jak to na první povrchní pohled vypadá. Navíc ty nejlepší mladé mám sám doma.