Motivace demotivovaného

Jsem demotivován rostoucí byrokracií a tím, čemu říkám "pražská mentalita", která se nám tady v našem městě, vzdáleném cca 30 km od pražského Černého Mostu usazuje a mění poměry.

Naše město mělo klasický venkovský charakter, většina zde usídlených obyvatel nějakým způsobem závisela na velké továrně ve městě. Díky ní se za socialismu postavilo sídliště pro její zaměstnance. Zaměstnanců je dnes daleko méně, většina populace dojíždí. Částečně do Mladé Boleslavi a dalším místem je Praha. Přibývá lidí, kteří mají mnoho společného s Prahou, ať již se stěhují z Prahy, nebo v Praze pracují. Přináší s sebou "pražské manýry", tedy přirozené zvyklosti života ve velkoměstě, kde dnes je převaha kancelářských a úřednických profesí.

S lidmi se sem přenáší zvyky z jejich zaměstnání v korporátech, státních a výzkumných institucích apod. Sídliště díky tomu mění svou tvář. Dožívá v něm generace, která ho původně obsadila, přicházejí noví obyvatelé. Ti jsou dvojího druhu: jedni sem přicházejí bydlet, ti se s prostředím sžívají nebo se ho snaží ovlivnit k obrazu svému. To je přirozené.

Druzí tady kupují byty jako investici a v podstatě je, co se v domech a ve městě děje, nezajímá. Pokud jsou zaměřeni hlavně na peníze, potřebují své byty obsadit nájemníky a na nich vydělávat. Říkám jim bytoví oligarchové. Někteří jsou slušní a dobře se s nimi jedná, jiní jsou povýšení a myslí si, že všichni musí skákat, jak oni budou pískat. Tak nějak typická vlastnost těch, co se vyškrábali na nějaký důležitý post anebo svou pozici odvozují od peněz a majetku.

Takže častější setkávání s takovými lidmi mě ubíjí a demotivuje. Také mám po šesti letech to hlavní splněno a prožito. Proto jsem ve své práci takový demotivovaný. Není však dobré v takovém stavu pracovat, klesá výkon i soustředěnost.

Už jsem si s tím ale poradil. Prostě jsem odblokoval nějaké své očekávání a nějaké své povinnosti vůči budoucnosti až tu nebudu. Nějak to dopadne, tak nemá smysl to teď řešit, protože teď tu jsem. A opravdu to jde líp. Mám období hodně práce a musím máknout, abych to stihl. Tak jsem se namotivoval tím, že na týden vyrazím do přírody, na chatu, na dovolenou. Sepsal jsem si všechny úkoly, které jsem chtěl a potřeboval splnit. Jel jsem jak fretka a vše, co jsem si předsevzal, jsem udělal. Takže zasloužené volno.

Je to stejné jako s blogem a knihou. Blog Idnes jsem ukončil (nevadí mi, kdyby mi ho úplně zrušili), jsem skoro dva měsíce první v Hydeparku a říkám si, že už je blog "vyčištěn", buď více působí autocenzura nebo adminové věští nový vítr a přestali být tak aktivističtí.

Etabloval jsem se na blogosvětě a mé weby zvýšily návštěvnost. Stihl jsem sestavit knihu, čekám na kreslíře, předmluvu, pak budu jednat s tiskárnou. Takže mám naděláno a pojedu si užít jaro. Počítač vyměním za přírodu a sedavou kancelářskou práci za práci fyzickou na čerstvém vzduchu.