Může být nenažraný člověk někdy nasycen?

Podle mě nemůže. Většinou musí dojít do hořkého konce. Ten přijde tak jako tak. Nejpozději na smrtelné posteli zjistí, že do hrobu si žádné peníze a majetky nevezme.

Přitom stačí tak málo. Stačí si jen říct mám dost, další peníze už nepotřebuji a mohu je rozdávat. Ale kdo z těch nejbohatších si to řekne? Kdo podporuje něco skutečně bohulibého?

Ti, kteří mají peněz až moc a žádné další nepotřebují, obvykle chtějí něco jiného. Ovládnout svět. Tj. ze ziskuchtivých se stali mocichtivými. Moc a peníze jsou droga. V rukou nenažranců jsou doprovázeny vlastnostmi jako je arogance, přezíravost a hlavně bezohlednost. O bezduchosti nemluvě.

Stačí tak málo. Říct si dost a připustit hlas svědomí. Změnit se. Někteří to dokáží, jiní si kupují "odpustky". Většina lidí na to letí. Jako by šlo si za prachy všechno koupit, ale to nelze. Spokojenost je jen dočasná a krátkodobá, zdraví je do velké míry o vlastním přístupu a odpovědnosti a láska na množství peněz a postavení nezávisí už vůbec. Pokud ano, nemá se tomu říkat láska. Rozhodně to není láska nezištná a bezpodmínečná.

Samozřejmě se v partnerství a rodinách peníze řeší. Ideální vztah k penězům je tento: žít na co mám. Znamená nežít nad své poměry a ani příliš neskrblit. Nenechat si život utéct mezi prsty. A spokojenost se dosahuje tím, že dělám něco se skutečnou radostí v duši. Může to být práce, tvoření, hobby, pomoc druhým (ovšem ne na úkor sebe sama). Je dobré, když taková činnost je pro člověka smysluplná, např. i drobná finanční výpomoc lidem či organizacím. Ale hlavně vzájemná sounáležitost v rodinách.

Což není dnes tak samozřejmé, protože kromě klasické mezigenerační propasti mezi mladými a staršími, je zde navíc ještě velká proměna informační (dříve jejich nedostatek, dnes nadbytek) a zejména prolínání reálného a virtuálního života, postupující digitalizace.

A ti, co chtějí druhé řídit, kontrolovat a žít na jejich úkor, praktikují tak dokonalou a osvědčenou metodu "rozděl a panuj". Problém je v tom, že na to většina stále naskakuje a velmi tomu pomáhá digitální (kontrola) a virtuální svět (algoritmy sociálních sítí).

Pokud člověk zůstal více "analogový", naráží na bariéru nepochopení u těch, kteří jsou více "digitální" a to samozřejmě i v rámci rodiny. Stýkáme-li se v rámci rodiny poměrně často tváří v tvář, pak se ostré hrany virtuálního světa obrušují.

U mě dobrý. Peněz mám dostatek, nějaký nadbytek nepotřebuji a utrácím především za radost a užitečné věci, především na zahradu a chatu. A nyní i pro malá vnoučata, tam se samozřejmě více realizuje babička, která je v našem manželství ta aktivní část celku pro hmotné zabezpečení naší domácnosti. Takže peníze dokáže utratit lépe než já.

Je důležité, čím se člověk sytí. Nejen fyzicky ve stravě, ale hlavně duševně a mentálně. Mentálně (rozumově) je dobré umět přemýšlet v souvislostech, klást si otázky a hledat odpovědi. Tím rozvíjíte duchaplnost. Zároveň odvážně vystupujete z davu a stáváte se podezřelým, protože začnete mít názory a postoje, které nejsou (občas nebo často) slučitelné s propagovaným narativem.

A své duši je dobré dopřát prostor, aby nechuravěla a vy jste se tak vyhnul dušením nemocem, především depresi. Pokud posílíte duši, dáte ji prostor pro radost, zvyšujete tím svou odolnost a imunitu.

Pokud jdete proti svému tělu, mysli i duši, nedivte se, že se nějak ozvou, že k vám "promluví". Pochopit je těžké, a ještě těžší je udělat to, co chtějí, ale vy jste jim správně neporozuměl. Bolest, nemoc, opakovaná situace, je nějaký signál ke změně chování. Máte k dispozici jedinou metodu: pokus a omyl.

Začnete se ptát, proč Vás bolí tělo, nebo duše a zkoumáte, co jste asi udělal v minulosti špatně. Hledáte příčinu, i když ji nenajdete, tak jste se aspoň pokusil. Většinou je to tak, že se vyžaduje nějaká změna. Když si nevíte rady, poraďte se s někým, třeba díky tomu, že o tom budete mluvit, na něco přijdete. Nebo dáte na radu a ona zafunguje a pomůže vám to. Často to však bývá o vůli, výdrži, trpělivosti a pokoře. Ale také o odvaze a ochotě ten krok udělat.

A někdy dáte peníze někomu za to, co vnitřně dávno víte, jen jste potřeboval, aby vám to někdo jiný potvrdil.