Nechat se vést proudem života

Přemýšlím, co to znamená? A co bych měl vlastně dělat? Můžu si něco takového vůbec dovolit? Chápu to správně? Myslím si, že bych měl žít hodně v přítomnosti a nebýt moc v odporu.

A také chápu, že mě život sám posune a sám si prostřednictvím chyb, lekcí, zkušeností a událostí řekne, co vlastně chce. Ozve se i mé tělo a má duše. Když tělo chřadne a duše bolí, vím, že už musím něco se svým životem udělat, nějak ho změnit.

Naučil jsem se dělat změny postupně, ne překotně. Nejčastěji jsem měnil práci, ale také jsem měnil společnost lidí, přátel a kamarádů, a nakonec i zájmy.

Příroda je (a vždy byla) pro mě oázou harmonie, čerpám z ní energii, mám ji na dosah, pracuji na zahrádce, na chatě. Další záležitostí je pohyb a sport, od pěší chůze a turistiky přes sokolské cvičení ke sportům s pálkou (dříve tenis, badminton, squash, dnes hlavně ping pong). Pak mě bavilo amatérské divadlo, od loutek po vlastní hry a dnes psaní a blogování. Jako zábava, přemýšlení a terapie.

Pak je tu strava a tělo. Dnes to řeším přerušovaným půstem a dýcháním včetně meditace, což je důležité pro zklidnění.

Mám tu lidi kolem sebe, manželku, děti, vnoučata, další rodinné příslušníky, kolegyně v práci, kolegy ve sportu a v zábavě, kamarády, sousedy. Mám vůči nim nějaké povinnosti a závazky. A tohle vše je třeba v tom životě nějak skloubit, tak se o to snažím. Někdy to jde líp, jindy hůř.

Tak to prostě je. Pokud je toto ten pověstný proud života, který zahrnuje i nějaké ty záměry, plány, sny, vize a cíle, pak se jím nechávám vést. Ale ne pasivně, jsem v určitých věcech aktivní, zejména v tom, co chci a o co se snažím, v jiných pasivní, hlavně jsem přestal řešit věci, které neovlivním.

Mým záměrem je život žít, jak mi to půjde a bude to se mnou v souladu. Hlavně chci mít radost ze života, ale takovou tu pravdivou, autentickou, tzn. svou. A když to nepůjde, tak to zrovna nepůjde, protože se objevil třeba nějaký problém, který je třeba řešit, nebo přišla výzva, kterou je třeba zdolat. To člověk často ani předem neví.

Život přinese nějaký naschvál, který je v daném čase nepříjemný, ale zpětně to třeba člověk ocení, ne nadarmo se říká, že všechno zlé je pro něco dobré. Nejhorší je bát se předem a trpět, když se mi ještě nic nestalo. Ovšem zahnat vtíravé hrůzostrašné myšlenky je pro mnoho lidí těžké, ale dá se to zvládnout.

Natrénovat vnitřní klid, přestat se bát smrti a na všem tolik nelpět, problémy světa nechat koňovi a přestat sledovat to, co nejvíc straší a manipuluje. To jsou dnes média a algoritmy sociálních sítí. Nějak si poradit se současnou zahlceností často protichůdnými informacemi. Říkám si, že ty pro mě důležité si nějak cestu ke mně najdou.

Možná to zařídí právě ten proud života.