Nostalgie na Zvířeticích

ČSOP Klenice pořádala akci na zřícenině Zvířetice, akce byla zaměřená samozřejmě přírodovědecky, ochranářsky a byla zejména pro děti. Tak jsem tam jel. Říkal jsem si, že bych tam mohl potkat někoho, kdo pamatuje nějaké lidi, kteří se tam před čtyřiceti lety vyskytovaly.

Hlavně jsem potkal dámy z Ekocentra, které to organizovaly, ta starší si pamatovala bohužel již zemřelého Vaška Petříčka, který byl vedoucím Letní školy Brontosaura, již jsem se v osmnácti jako student Gymnázia v Českém Brodě účastnil.

Prošel jsem si známá místa, vystoupal na věž a povídal si s lidmi, rozhlížel se po soutěžích. Nejvíc jsem si povídal se zástupkyněmi CHKO Kokořínsko, které tam měly invazní druhy, propagační materiály a stádia hmyzu. Bylo to pro mě příjemné.

Vzpomínky jsem kdysi zpracoval do knihy "Chemik bloguje", která je ke stažení v PDF zde: https://www.tichaci.cz/texty-a-prezentace/

Níže cituji celý článek o Zvířeticích.

Brontosauří putování po hradech a zámcích: díl 1. Zvířetice

Zřícenina hradu Zvířetice, srpen 1982. Tam to všechno začalo. Letní škola Hnutí Brontosaurus. Hnutí působilo pod hlavičkou SSM, ale "ideologicky" svázané nijak nebylo, spíše naopak. Asi tak, ryzí soudruzi moc ty "reakcionáře" v lásce neměli, co však na plat: ochrana přírody je nejen bohulibá aktivita, ale aspoň mohl SSM vykázat nějakou reálnou činnost.

Mezi zakladatele Hnutí Brontosaurus patřil např. novinář, spisovatel a cestovatel Josef Velek, nebo známý výtvarník a karikaturista Vladimír Jiránek. Aspoň takto nám to bylo prezentováno. Na letním táboře na zřícenině hradu Zvířetice, poblíž Bakova nad Jizerou, se sešla dobrá parta, kterou vedli většinou "třicátníci" z tehdejšího Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody, za všechny jmenuji Václava Petříčka, významného botanika.

Spali jsme ve stanech s podsadou, měli jsme takový klasický táborový režim s tím, že jsme chodili na přednášky a na přírodovědné procházky do okolí. Většinou jsme popojeli vlakem a pak šli pěšky navštívit zajímavé přírodovědecké (botanické, zoologické, krajinářské a geologické) lokality v blízkosti Českého ráje. A tak jsem viděl vzácnosti jako popelivku sibiřskou (endemit, vyskytující se, kromě Sibiře, na jednom místě nedaleko Bělé p. Bezdězem) a také stepní "trávu" kavyl Ivanův.

Přednášející za námi jezdili z vědeckých ústavů a říkali nám často neuvěřitelné (a režimem utajované) věci. Např. o jedovatosti mléka v igelitu (o nějakých ftalátech jsem v té době fakt nic nevěděl), o škodlivosti vody z kohoutku v některých částech Prahy (dusičnany a dusitany vysoko nad normou), a o tom, že nejzdravější voda je v Plzeňském Prazdroji. Přednášeli nám takové kapacity jako geolog Vojen Ložek, ale i později veřejně známý, první ministr životního prostředí: Bedřich Moldan.

Člověk žasne, s kým se v životě potká. Kromě táborníků na hradě, byli přítomni ještě tzv. sladovníci, kteří byli ubytováni ve sladovně, pomáhali s její rekonstrukcí, neměli žádný režim a byli to ti mazáci, co měli už letní školu za sebou. A přijeli, protože se jim to minule líbilo a chtěli si to tady užít. Většinou odpoledne po programu se táborníci a sladovníci promísili, také někteří sladovníci se účastnili i některých poznávacích výprav.

A tak, když jsem byl táborníkem, občas jsem potkal takového nenápadného blonďáka, z něhož se časem také vyklubal ministr životního prostředí (Libor Ambrozek). Ministři se tak často střídají, že sejdou-li z očí, často sejdou i z mysli. Ale když jsem byl sladovníkem, tak se mezi táborníky objevil takový "nápadný" hezoun, který se také stal známým a známým zůstává dodnes: Šimon Pánek.

A ještě jedna nezapomenutelná věc. Hitem sezony 1982 byla píseň "Holky z naší školky" dua Kotvald a Hložek. Jak si to můžu po tolika letech pamatovat? Měli jsme služby v kuchyni a "holka", co tomu šéfovala, poslouchala rádio a byla do té písně naprosto "šílená". Nevěřil bych, kolikrát za den ji dokázalo socialistické rádio zahrát. Pak mi docela dlouho trvalo, než mi ta "dotěrná" písnička přestala vadit.

Ještě dlužím odpověď: co vlastně začalo? Deset krásných let, kdy jsem se každé léto účastnil prázdninového tábora (někdy i dvou) ochránců přírody a poznal jsem zajímavá místa vlasti, seznámil se se spoustou báječných lidí. S některými z nich se stýkám dodnes. Byť se vidíme jednou za "uherskou pětiletku", vždy se rádi potkáme. A příště se přesuneme ze zříceniny na zámek a podíváme se do Březnice.

Další díly si může zájemce najít v knize, kterou si stáhne (viz odkaz nahoře).