Píšu si deník

Mé blogy a weby jsou mým deníkem, záznamem toho, na co jsem myslel, co se mi dělo, co mě inspirovalo. Žiju život, prožívám, přemýšlím a pak o tom napíšu.

Cíle a touhy už moc nemám, kariérní cíle už vůbec, jak se blížím k důchodu a materiální touhy také ne. Mám nápady, které zaznamenávám nebo přímo realizuju. Místo plánů mám spíš záměr.

A ve směru toho záměru se snažím jít a ty záměry se mi pak plní. Jaké jsem měl záměry, které se splnily? Chtěl jsem vydat knihu. Bylo to klikatější, než jsem si původně myslel, ale povedlo se. Ale často to život uspořádá úplně jinak, než byl ten můj původní záměr.

Pracovně jsem měl nějaké záměry, začal jsem na nich pracovat a také se splnily. Nebyla to procházka růžovým sadem, bylo to složitější a také se to odklonilo od původního plánu, ale dopadlo to.

Ještě mám dva roky funkce před sebou a pak nejspíš něco přes rok předdůchod. To je můj "pracovní" záměr, za nímž si jdu. Cestou se mi stávají zajímavé věci, s nimiž jsem nepočítal, nejsou zrovna příjemné, ale v důsledku mi život ulehčí. Odešly nám ze správy některá SVJ a mně se ulevilo. To bylo spíš mé přání než záměr. Ale byli s námi tak nespokojení, že si správu vyjednali jinde.

Vždy je to spojeno s nějakou lekcí, s nějakou zkušeností. A díky za to. Otrkalo mě to a posílilo to mou psychickou odolnost. A taky posílilo to rozhodnutí nepokračovat už dál.

Ještě mám záměr, který se zatím tak úplně nedaří. Když už jsem tu knihu napsal a vydal, chci ji také prodat. Ale nějak to moc nejde. Resp. kroky, které jsem učinil, se zatím míjí účinkem. Ale možná moc tlačím na pilu, nedal jsem tomu ještě čas, ještě na to nenastal ten správný okamžik, nepřišli ke mně ti správní lidé, něčeho jsem se nepustil. Nevím, tak si to rozebírám a píšu o tom a nezlobím se. Proč bych se zlobil?

Mám svůj deník (blog) k vypsání se a sdílení svých myšlenek. Že má malý dosah? Tak má. Nejsem mainstreamový bloger. Navíc mám širší pole témat a píšu z potřeby sdělit, a hlavně si to sám v sobě probrat.

Nepíšu účelově, tj. tak, abych se nějak více prosadil. To jsem mohl zůstat na Idnesu a psát opatrně, abych nenarazil. To už mi ani moc nejde a ani nevyhovuje. Píšu "srdcem". Píšu, když mě "srdce bolí", i když "srdce plesá". Snažím se nikoho neurážet, byť vím, že se najdou ti, kteří se stejně urazí.

Píšu 10 let a za tu dobu jsem publikoval cca 1500 svých blogů (přes 1000 na Blogu Idnes, cca 500 dohromady na svém privátním a Blogosvětě).

A vy, mí milí čtenáři, jste mými svědky. Něco se Vám bude líbit víc, něco míň. K něčemu se vrátíte, něco ani neotevřete. Já to taky tak dělám. Prostě si vyberu, co budu číst a poslouchat.

Možná, že ačkoliv se osobně neznáme, mě znáte líp než ti, s nimiž se znám, osobně potkávám a dokonce žiju.