Po sousedsku

23.03.2024

Člověk si něco usmyslí a nějak reaguje na situace. Může být ve vleku, nebo tu svou káru táhnout sám. Ale když už přemýšlí a pozoruje vývoj, zamýšlí se, zda má smysl čůrat proti větru.

Má smysl být svůj a dělat především to, co dává člověku smysl a co mu způsobuje radost. Má práce v bytovém družstvu mi dávala smysl, chodil jsem tam rád a řešil poměrně dost výzev a překonával různé překážky. Neobešlo se to bez chyb, bylo třeba najít spolupracovníky, někdy mít víc trpělivosti a nechat to tzv. plynout a obvykle se to nějak vyvrbilo. Ve většině případů dobře.

Děláme to v pár lidech, máme toho hodně, jsme hodní (z dnešního pohledu spíš blbí), nicméně se snažíme být laskaví a ochotní. Patří to k naší práci. Ale už všechno nestíháme, navíc stárneme a tím hůře snášíme změny (především byrokratické), kterým se až tak neumíme přizpůsobit.

Je nám jasné, že tak jak to děláme dnes, to možná ještě pár let vydržíme a udržíme, ale až půjde polovina kolektivu do důchodu, bude to pro naše nástupce dost těžké.

Tak o tom přemýšlím a snažím se hledat cesty. A skutečně se cesty objevují. Směřujeme k tomu, že svoji činnost, která je rozkročena do dvou oblastí: práce pro družstvo (členy) a družstevní dům a práce mimo družstvo, správa domů společenství vlastníků a tuto správu budeme postupně převádět jinam (na jinou firmu).

Mandát představenstva končí na konci roku 2027, pak ještě musíme provést vyúčtování a po nás to přebere velká firma, která už to bude postupně přebírat. Nám bude ubývat práce, také zdroje financování. Mně osobně se otevírá cesta ke zkrácení úvazku a možná i mým kolegyním. Uvidíme, je to cesta současného vývoje, protože udržet současný stav v podmínkách, které našemu "lokálnímu amatérismu" příliš nepřejí, je těžké pro nás a naše příp. následovníky si ani nedovedeme představit.

Jedeme na SW sice moc chytrého pána, ale už je to také důchodce a nemá náhradu. Zaučovat naši náhradu (což je dvojnásobná práce) a víme, jak jsme se zaučovali my. Trvalo to roky a stále nás něco dokáže překvapit.

Takže jsme dospěli k tomu, že na tom našem systému, na nějž jsme zvyklí, nemá smysl lpět a je lepší to předat. O ten zbytek se postaráme tak nějak po sousedsku. Družstvo bude jeden dům a správu mu bude vykonávat buď jiná firma, nebo si najme a zaplatí účetní.

Také bude možné prodat současnou administrativní budovu a peníze z prodeje využít ve prospěch družstva, tedy toho družstevního domu.

To jsou plány, ale nemá smysl je vykládat Bohu, ještě by se uchechtal smíchy.