Po tiskovce

"Jaká byla ta včerejší tiskovka na vládě, Martine?" "Ty ses nedíval, Jirko?" "Díval, je to přece moje novinářská povinnost", usmívá se Jiří, o generaci starší než jeho kolega. "Ale Tys tam byl, tak budu mít informace přímo ze zdroje a ne zprostředkované".

"Byl, ale to víš, premiér si nás zas bral do huby a urážel, jak jen mohl". "Já spíš viděl, že si nás všechny novináře namazal na chleba, jak se říká".

"Ještě se ho zastávej, grázla jednoho". "Nezastávám se ho, já si jen všiml, že dokázal ty útoky na svou osobu a práci vlády elegantně odrazit, a …", nedořekne starší novinář.

… "tím, že zaútočil první", skočí mu do řeči mladší kolega. Starší vidí, že to nemá smysl, chvíli přemýšlí, zda za mlada byl také tak radikální, ale připadalo mu to jiné, tenkrát byli mladí v první vlně protestu, ale dnes jako by se to vrátilo ještě o generaci před něj. Novodobí svazáci, povzdechne si a obrátí list.

"Hele, a co ta novinářka, co se ptala na očkování proti Covidu?" "Myslíš tu dezolátku?" "Myslím novinářku, která slušně vyslovila nepříjemnou otázku a dostala na ní slušnou odpověď".

"Ale po té dezolátce se už na další otázky nedostalo. Však jsme ji také dali, co proto. Měls vidět, jak se do ní kolega z Deníku N opřel" se škodolibou radostí pronese Martin.

Jirka uvažuje, tak jo, řekl sis o to. "No, já to vidím jinak a prosím nepřerušuj mě". A pak spustí o tom, že se sám dal dvakrát očkovat a další dávky už si rozmyslel, už do toho nešel, protože tomu nevěřil. Pak vypráví, jak jím otřásl případ kamaráda, který po čtvrté dávce zkolaboval, sice žije, ale je těžký invalida. Jeho rodina je otřesena, ale žádnou souvislost si nepřipouští, to by přece v televizi říkali a v novinách psali. "Jenže, co děláme my, novináři? Zamlčujeme, neptáme se, až na výjimky, jakou je právě ta novinářka, která se na tiskovce ptala a tím otevřela nepříjemné téma. Já jí fandím, Martine".

Mladý to nemůže vydýchat, ale pak se vzchopí. "Jirko, co to meleš? Víš vůbec, jak nebezpečné věci říkáš, že by to mohl někdo oznámit, kdyby nás slyšel?" "Správně nabonzovat! A ty se k tomu chystáš?"

"Já takový nejsem, ale musím si na tebe dát pozor". "No jo, platíš hypotéku a nemůžeš si dovolit přijít o místo. Musíš poslouchat šéfredaktora a majitele". "Jistě, ale ty taky, né?" "Jo, do včerejška jsem to dělal, nenašel jsem odvahu, taky platím hypotéku, jenže jsem v jiné situaci než ty. Zbývá mi už jen pár let, navíc manželka je právnička a děti jsou kupodivu rozumné a ty starší už dospělé. Nejstarší holka nám kdysi zdrhla z gymplu a vyučila se kadeřnicí. Děsně ji to baví a je moc šikovná. O dva roky mladší kluk se od malička hrabal s tchánem v motorech a vyučil se automechanikem. Manželka sní o tom, že aspoň ten nejmladší benjamínek, který je teď na nižším gymplu, se vrhne na vysokou, nejlépe na práva. A jak to máš ty?"

"Hypotéku mám na čtyřicet let, splácím dva roky, za toto prestižní místo jsem vděčný. Šéf mi slíbil, že sežene nějaké místo ve státní správě nebo neziskovce mé přítelkyni, až skončí s mateřskou. Jako genderová specialistka nesehnala žádné místo, tak jsme počali dítě. A samozřejmě by chtěla uplatnit své vysokoškolské vzdělání. Dělat pokladní v Lidlu nebo servírku ji opravdu přijde pod úroveň".

"No, když to tak máte, to vám opravdu nezávidím. Budeme se tu vídat ještě necelé tři měsíce. Zítra ráno předám šéfovi výpověď a pak mě čeká ještě dvouměsíční výpovědní lhůta. A neboj, v tom zbývajícím čase se nebudu chovat dezolátsky a budu nadále dezinformovat po našem, jak se sluší a patří na toho správného novináře, i když si už na nic nepotřebuju hrát", pronese Jirka s neskrývanou ironií v hlase.

Po tomto rozhovoru se kolegové rozejdou, aby si to rozebrali sami se sebou. Mladší odejde do kuchyňky udělat si kávu. Při pití kávy přemýšlí, co se s jeho kolegou stalo? Jak to, že tak snadno podléhá dezinformacím šířeným z Ruska?

Zatím starší novinář si natočí sklenici vody, chvilku se zaobírá myšlenkou, že Martinovi ještě "zasolí" a řekne mu, že čte Vidláka. Ale rázem to vyhodnotí jako opravdu blbej nápad, protože by si na těch pár měsíců v redakci "zasolil" on sám. Zasedne k počítači a začne smolit výpověď.