Poctivost a trpělivost se zdánlivě nevyplácí

Zdálo by se, že doba nepřeje poctivosti a trpělivosti vůbec ne. Vše rychle a zběsile. Zastavit se? Počkat? Kdo chvíli stál, již stojí opodál.

Ale zase na druhou stranu, kdo si počká, ten se dočká. Trpělivost je o tom být trpělivý, nespěchat, čekat. Ale není o tom nic nedělat. Člověk asi nedokáže nic nedělat, může být línější, ale většinou pracuje, protože zatím vždy platilo, že práce přináší koláče, ale zase se nemusí udřít k smrti a setrvávat na stejném místě, když ho práce nebaví.

Ale člověk pracuje i jinak: domácnost, hobby, hraní si s dětmi a jejich výchova, hlídání vnoučat je také práce. Někdy se člověk potřebuje obrnit trpělivostí právě proto, aby přežil např. náročné období v práci nebo ve vztahu. Na druhou stranu se to nemá s trpělivostí přehánět, když to dlouho nejde a trpělivost nikam nevede, je třeba udělat nějakou změnu. Odejít z práce, ze vztahu.

Zprvu se to nemusí vyplatit, ale většinou s odstupem času, lidi zjišťují, že jim ta změna prospěla. Takže být trpělivý se někdy vyplácí, jindy ne. V zásadě ale platí, že pokud pohár trpělivosti přeteče, otevřou se stavidla a vše se vylije. A pak přichází radikální změna.

A jak je to s tou poctivostí? Skoro by se dalo napsat, že být poctivý v dnešní době znamená být hloupý a zároveň chudý. Dnes jsou peníze a majetek na nejvyšší příčce společenského postavení a jsme neustále bombardováni reklamou, co všechno musíme mít. Přitom víte, že poctivě se k nějakým velkým penězům a majetkům nedostanete. Můžete vyhrát v loterii, nebo si na to, co chcete či potřebujete, půjčit. Tak se třeba upíšete hypotéce na vysněný dům nebo byt a poctivě splácíte, a hlavně desítky let dřete, abyste mohli splácet.

Nebo máte nějaký báječný nápad a z toho prosperující firmu či jste na pozici, kde berete opravdu hodně peněz a dokážete dost ušetřit. To pak můžete být v pohodě poctivý, pokud na to máte charakter. Také můžete být poctivý jaksi dědičně. Váš dávný předek nakradl majetek, ale jeho potomci v dalších generacích už jsou poctiví boháči, investoři a filantropové. A těm se poctivost jistě vyplácí.

Ale úplně nejlepší je být poctivý sám k sobě. A kdo může říct, že to dokáže? Že si dokáže nic nenalhávat, že se bere takový, jaký je, že se nebere vážně, ale je přirozeně morálně poctivě odpovědný.

Poctivců je na světě zatím dost, aby ten systém jakž takž ještě fungoval, přestože nepoctivci a hlupáci dělají vše proto, aby zkolaboval. Jsou takovou "žábou na prameni" a nepoctivě si ten "pramen" jaksi přivlastňují pro sebe. A chtějí stále víc.

Takže s trpělivostí a poctivostí to může být všelijak. Já bych asi vypíchl ještě jinou vlastnost, která je do jisté míry spojuje. A to je pokora.

Kde chybí pokora, chybí i respekt a sebereflexe, naopak, kde pokora nechybí, nedaří se nenávisti a závisti.