Pohled z okna

Město, kde žiju má nádherné panorama díky skalnímu ostrohu nad řekou Jizerou. Bydlím v paneláku, který je postaven samostatně ve vilové čtvrti. Bydlím ve velkém bytě ve třetím patře. To zajišťuje skvělý výhled.

Navíc ten výhled je na dvě strany, z ložnice na sever, kde se díváme na zelenou trávu a stromy, pohled do vilové čtvrti v dolní části a na horní část vč. zámku. Z obýváku na balkóně se díváme na jih, také na vilky se zahradami a také vidíme část paneláků na sídlišti.

Liboval jsem si, že oba pohledy přinášejí pozitivní koukání se do zeleně. Na balkoně si mohu sednout a v létě třeba pozorovat rorýsi a netopýry, nebo jen koukat na domy a zahrady a dále do krajiny.

Nedávno se to změnilo. Ono se toho u nás změnilo hodně. Před časem u sjezdu na dálnici vybudovali kruhový objezd a prodejnu Lidlu a naproti McDonald´s, nedávno otevřeli nový kruhák na opačné straně dálnice, kde ještě před Lidlem otevřeli Burger King. Globalizace proniká do menších měst, hlavně když jsou nedaleko od Prahy.

Na jednom konci města (u Kbela) vyrostl už před léty reklamní billboard, u Burger Kingu vyrostl stožár reklamního poutače, ty ale při pohledu z okna nevidím, protože jsou zakryté. Co ale vidím a je to jako pěst na oko je vysoký reklamní poutač na Lidl a McDonald´s.

Ta ohyzdnost z mého balkónu už přehlídnout nelze. Je naprosto dominantní. Radost z toho nemám a určitě mě k návštěvě takový reklamní poutač nenaláká. V Lidlu u jsem párkrát byl, ale v Mekáči ne a ani se tam nechystám. Už dříve jsem se z okna díval na část žlutých oblouků u prodejny Mekáče, ale to ještě nebyl tak hrozný pohled jako na ten nový stožár.

Paradoxní na tom je, že z domova ho vidím přímo excelentně, ale z dálnice jsem si ho skoro nevšiml. Poutač zdálky příliš nepoutá, tedy ze směru od Mladé Boleslavi. Možná tomu brání protihluková stěna. Nevím, jak je to vidět z druhé strany od Prahy, tam jsem ještě nejel. Předpokládám ale, že poutač má poutat spíše víc z té bližší strany dálnice než z té opačné strany, kde tu dálnici musíte přejet po mostě a zdolat dva kruhové objezdy.

Pravda nemusím se dívat tím směrem a jak se říká, člověk si zvykne. Třicet let jsme byli zvyklí, že pod našimi okny jezdily náklaďáky na skládku a pak i kamiony do průmyslové zóny. Když byl člověk pryč, tak mu to nevadilo, ale když byl třeba při nemoci doma, od hluku si neodpočinul. Lidé v důchodu, maminky s dětmi, nemocní, směnaři si to opravdu "užívali".

Po 30 letech jsme se skoro dočkali obchvatu. Už se nějakou dobu staví. Jde o propojení od sjezdu z dálnice na silnici na průmyslovou zónu a skládku (což je pokračování naší ulice).Nyní se napojuje silnice od dálnice na tu "naši" silnici, a ta je díky tomu uzavřená a my zažíváme božský klid. Má to být do konce roku, než to otevřou.

Ale až to otevřou, provoz už se nevrátí k tomu bývalému, protože většina dálkové dopravy a dopravy na skládku bude vedena přímo spojkou z dálnice (tedy po obchvatu).

Aby mi to nebylo líto, tak do konce roku mám stavební ruch na ulici před domem, kde pracuji. Na chatě zase makají na rekonstrukci železnice. A když člověk jede někam autem, těžko někde nenarazí na stavbu, semafory či objížďky. Taková trasa snad v Česku ani přes léto neexistuje.