Pohodlí a pokrok životu neprospívá

Tak mi to připadá. Všechno máme na mobilu, aplikace, mapy, internet, navigaci, peněženku, digitální doklady. Tedy můžeme mít, když to mít chceme.

Vše si můžeme kliknutím objednat a ihned nám to dovezou, domů, do boxu. Nemusíme vařit, nakupovat v krámu, nemusíme jít do práce, můžeme pracovat online z domova, nemusíme mluvit, můžeme jen napsat pár slůvek na síti, sdílet cokoliv, lajkovat, sbírat dopamin jako drogu, ale přitom nebýt narkoman, být jen závislým uživatelem sociální sítě.

Virtuální realita splývá s tou fyzickou. Ale tak úplně pravda to není. Mnozí si prožili komplikace při návratu z dovolené, na letištích, najednou byly spoje zrušeny, obvykle kvůli počasí, ale i kvůli válkám či terorismu, krachu cestovek či leteckých společností, stávkám nebo převratům. Kdo hodně cestuje, mohl by vyprávět. V každém případě je to zásah do pohodlí, děje se to tady a teď a člověk je často bezmocný a připravit se na to nedá. Existuje tu vůle to nějak přežít.

Připravit se na nějaký průšvih nedá a člověk neví, jak se zachová, zda zamrzne, zpanikaří, zda a jak bude schopen fungovat, bude tím, kdo ostatní uklidní a zavelí, rozhodne, co kdo v dané chvíli bude dělat? Je dobré, když se někdo takový najde, někdo, kdo to dokáže vzít na sebe a rozhodnout rychle. Třeba blbě, ale hlavně rychle a rozhodně. To pomáhá, navíc rychlé rozhodnutí na první dobrou je většinou dobré, protože je instinktivní a velmi často i intuitivní.

Když nás minulé léto přepadl několikahodinový blackout, byli jsme zrovna na chatě. Bylo krásně, nic se nám nedělo, kávu jsme si mohli udělat na plynovém vařiči, a ne v rychlovarné konvici, vodu vždy máme v nějakých PET lahvích (vhodné v zimě) či skleněných lahvích (vhodnější v létě), pro případ nouze máme zásobu v 20 L kanystru. Když nepůjde elektrika vodu z vrtu nevytáhneme kvůli čerpadlu, můžeme nabrat vodu z potoka, resp. přefiltrovat dešťovku přes aktivní uhlí. Ke svícení máme baterky, svíčky, ale i petrolejky. V zimě si tam můžeme topit dřevem, vaříme na plynovém vařiči (na PB lahev). Abych tam autem dojel, doplňuju benzín vždy, když projedu půl nádrže. Nakonec tam máme i kadibudku.

Jsem částečně soběstačný v pěstování zeleniny, ovoce, bylinek na čaje či k jinému použití. Bylinky pěstujeme, nebo nám normálně rostou na pozemcích, jako kopřivy, kostival, bezinky a mnohé další.

Dbáme varování přírody? Nedovolím si paušalizovat, dnes je to opravdu všelijaké, jsou lidé, kteří berou varování přírody vážně, snaží se v ní pobývat, spolupracovat s ní a pomáhat jí, např. úklidem lesa, budováním mokřadů, kosením luk, řezáním náletových dřevin, pomoci hendikepovaným živočichům v záchranných stanicích. To jsou ochránci přírody a pravověrní ekologové. Pak jsou ti aktivističtí "ekologové", pro něž je příroda hlavně zdrojem byznysu.

A pak jsou ti lhostejní, k přírodě více méně neteční, pro něž je příroda často nebezpečná a krutá. Ti asi nejvíc mají rádi konzum, pokrok a pohodlí. Takoví jsou vůbec nepřipraveni a nenadálé situace je překvapí a zaskočí.

Navíc to opravdu vypadá, že ta největší pohodlnost a tzv. "vyspělost" životu moc neprospívá. Kde je nejnižší porodnost, kde je nejvíc depresí a sebevražd, kde je nejvíc civilizačních chorob a úmrtí na ně? Kde jsou lidé nejlínější a nejrychleji hloupnou?

Civilizace dá svým lidem vyspělost, tím i pohodlnost a pak už to s ní jde jen z kopce. Tohle přece víme a dnes už i vidíme, jak to, že na to nejsme připraveni a jak to, že s tím nic neděláme?

Evoluce je moudřejší, v ní to neživotaschopné vymírá. Jen v lidské společnosti má to nezdravé a neživotaschopné tendenci se nějak dostat nahoru a odsud ovládat druhé. Jak je to vůbec možné a proč se to děje? Má v tom prsty ta oddělenost do přírody a pýcha? Kdo způsobil, že se lidé dokázali oddělit od svého vlastního života? Nejsmutnější je to, že jsme to dokázali my sami a my sami to také můžeme napravit.

Ale asi nejdřív budeme muset poslat to pohodlí a (lidem nesloužící) pokrok opravdu do háje. EU na tom usilovně pracuje.