Pravda, naděje a humor
Zajímavá kombinace, zdánlivě to spolu nesouvisí. Ale při bližším zkoumání zjistíme, že to naopak setsakramentsky souvisí. Humor přináší naději a také se v něm skrývá pravda a moudrost.
Opakem pravdy je lež. Ta má sice krátké nohy, ale dojdou daleko. Pravda se nakonec ukáže a objeví. Často jí už málokdo uvěří. Ono pod tou hromadou lží, polopravd a propagandy to jde opravdu těžko. Lež má krásný háv a pravda chodí nahá, zpíval o tom už Vladimír Vysockij a Christian Andersen vyprávěl o Císařových nových šatech.
S pravdou se to nemá přehánět, protože někdy pravda bolí a je těžká tak, že se nedá ani unést. Ale na druhou stranu se nemá s pravdou šetřit a člověk má být pravdomluvný.
Ono se to nakonec vyplatí. Lež neustále potřebuje nějaké konstrukce a výmysly, často nesmyslné a budící pochyby, je těžké to vše udržet aspoň trochu pravděpodobné a důvěryhodné. Takže když mluvím pravdu, jsem k sobě upřímný, ušetřím si vymýšlení lživých konstrukcí.
Někdy pravdu (nemilosrdnou) raději skryjeme a vyřkneme milosrdnou lež. Toto dilema prožívají najmě lékaři a příbuzní, když mají sdělit těžce nemocnému člověku diagnózu.
Když lékař řekne "zbývá Vám tak půl roku života", je to jako by vyřkl rozsudek smrti. Lékař je autorita a pacient si tak naprogramuje svou mysl, že lékařem vyřčenou předpověď vyplní. Lékař má vždy pravdu. Pravda, někoho to vyburcuje k tomu, že bude žít a žije. Vytvoří si program mysli, kašlu na lékařovu pravdu, chci žít a budu žít! A tak se v některých případech stane zázrak.
A jsme u té naděje, protože mám naději, že se stane nějaký ten zázrak, který mi nějak pomůže. Nemám vypracovaný nějaký úkol, který mám dnes odevzdat, protože jsem na něj zapomněl a za tu hodinu to nestihnu. Pak se dozvím, že se šéf na nějaké oslavě zpil do němoty a dnes řeší kocovinu a určitě nepřijde. A já díky tomu jako zázrakem získal čas potřebný k vypracování úkolu.
Možná se šéf díval na pravdu na dně lahve, protože jak každý ví: ve víně je pravda. A ta pravda spolu s alkoholem ho zmohla.
Naděje umírá poslední. Proto žije vždy. I v tzv. beznaději lze najít naději. Naděje je, že nám něco nebo někdo nakonec pomůže. Neztrácejte naději, zdá se, že naděje (podobně jako energie) se nikam neztrácí. Je tu vždy. Je to takové to pověstné světlo na konci tunelu. Jen aby to nebyl protijedoucí vlak, nebo nám to světlo z úsporných důvodů nezhasli. Tak jsme se zase dostali k humoru.
Český humor je specifický. Tak trochu idiot je vlastně génius. Dobrý voják Švejk. Haškův humor je nedostižný. Disciplína sice musí bejt, vy klucí pitomí, ale zvykli jsme si švejkovat. Tak nějak to udělat, aby se vlk nažral a koza zůstala celá.
Který jiný národ má neexistujícího vymyšleného génia, který proslul snad ve všech oborech lidské činnosti? A navíc málem vyhrál anketu o největšího Čecha? Jára Cimrman, ležící spící.
Který jiný národ se může pyšnit titulem "smějící se bestie"? Tomuto národu, když je nejhůř, pomáhá humor. A to stále má v záloze Blanické rytíře, kteří vyjedou až bude národu nejhůř. Protože ještě nevyjeli, tak asi nejhůř ještě není.
Jenže, kdy bude národu nejhůř? To nevíme. Tak aspoň říkáme, že líp už bylo. Je to pravda? Je to (takový černý) humor? A je v tom nějaká naděje? Tak určitě.