Překážel pan Dubček?

Alexander Dubček, československý politik, který proslul především v období Pražského jara 1968 a následně se opět objevil po sametové revoluci, se nestal československým prezidentem, ale jen předsedou tehdejšího Federálního shromáždění.

Zemřel při tragické autonehodě 7. 11. 1992 ve věku 70 let. Tehdejší československý prezident Václav Havel byl původně zvolen na půl roku (29.12. 1989) a pak (5.7.1990) na dva roky. Ve funkci se mu zalíbilo a chtěl pokračovat. Volby v roce 1992 rozhodly o klidném konci Československa a Václav Havel abdikoval, aby se v lednu 1993 nechal zvolit prezidentem českým a následně byl Parlamentem zvolen ještě jednou.

O zániku ČSFR bylo rozhodnuto, Havlova abdikace v podstatě zabránila jeho možnému nezvolení. Myslím si, že ani zvolení Dubčeka by Československo nezachránilo. Napadá mě, jakou by měl Dubček šanci na zvolení prezidentem, kdyby kandidoval?

Kdyby hned na začátku nebyl tlak na zvolení Havla a byl zvolen Dubček, zůstala by Federace dál a Klaus v Čechách a Mečiar na Slovensku by tak výrazně neuspěli? Zachránil by Dubček v roli prezidenta Československo?

Na tyto otázky neexistuje odpověď, protože dějiny šly jinudy. V České republice se nesly, přiznejme si, na třech osobnostech: Havel, Klaus a Zeman.

Nicméně je možné si tyto a další otázky klást. Byla Dubčekova smrt náhodná? Autonehodu lze naplánovat poměrně jednoduše, stačí jen něco upravit tak, aby po čase selhaly brzdy, upadlo kolo apod.

Kdyby se pan Dubček stal v roce 1992 prezidentem Československa, nesnažil by se zachovat Československo? I přes reálné volební vítězství Klause v Čechách a Mečiara na Slovensku?

Větší stát (15 milionů obyvatel) by měl jistě větší sílu než dva menší (10 a 5 miliónů). Naše země by šla jiným směrem, možná více svébytným. Možná by se obnovilo zemské uspořádání, což by uspokojilo Moravany a tím by se de facto uklidnily spory mezi Slováky a Čechy.

Navíc by v české části asi nevznikl tak velký kult osobnosti Václava Havla, který dosud přežívá a bude připomenut záhy nedožitými devadesátinami, 17. listopadem, a nakonec před Vánoci 15 lety od úmrtí. To se bude vzpomínat, tleskat a plakat a také dštít síru na ty, kteří s nadšením vzpomínat nebudou.

Nějak se mi v hlavě objevila tato "konspirace", a tak jsem se o ni s vámi podělil.